Žalm 70: 1 Pro předního zpěváka. Davidův, k připamatování. 2 Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! 3 Ať se zardí hanbou ti, kdo mi o život ukládají, ať táhnou zpět, ať se stydí ti, kdo mi zlo přejí. 4 Za svou hanebnost ať musí couvnout ti, kdo mi říkají: „Dobře ti tak!“ 5 Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu. 6 Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine!
V nadpise žalmu 70. je uvedeno, že se jedná o památeční žalm, jiný překlad uvádí, že jde o žalm k připomínání pro sólového zpěváka. Podle vykladačů se jednalo o text, který byl k dispozici v chrámu a sloužil poutníkům jako inspirace k modlitbám. Jelikož byl takový modlitební námět určen širokému okruhu lidí, přicházejících v různých dobách, z různých míst a z nejrůznějších důvodů, nacházíme v něm spíše všeobecné prosby, do kterých si mohli účastníci bohoslužby vkládat své aktuální záležitosti a konkrétní důrazy. Nasvědčuje tomu existence totožného textu, který se s malými odchylkami vyskytuje ve sbírce žalmů pod číslem 40.
Nepochybuji o tom, že v našich životech procházíme okamžiky, v nichž by se slova 70. žalmu mohla klidně stát naším vlastním vyznáním, neboť rezonují například se zármutkem či hněvem, který zpracováváme, případně s nadějí v Boží pomoc. Jedná se zejména o situace, které se vyznačují touhou po okamžitém a neodkladném Božím zásahu.
Naléhavé prosby. Největšími specialisty na neodbytné žadonění jsou děti. V tom, co si umanuly, jsou urputně vytrvalé, takže nás přemlouvají s takovou vážností, jako kdyby nesplnění jejich proseb mělo způsobit, že se Země přestane otáčet kolem své osy. Nebyl to nikdo menší než Albert Einstein, který začal hovořit o relativitě času a prostoru. Tuto skutečnost si nezávisle na něm mohla ověřit většina rodičů, která někdy cestovala s dětmi. Dejme tomu, že tato výprava má před sebou čtyřiadvacetihodinovou cestu, ale už po pěti minutách se jejich, řekněme, tříleté dítě zeptá: „Už tam budem?“ A pak ještě stokrát. Nezáleží na tom, jak rychle jedete, cesta do cíle bude pro to dítě, i jeho neustále odpovídající rodiče, nesnesitelně úmorná a mnohem delší než celý týden.
Naléhavé žádosti a neodbytné prosby ovšem dětstvím nekončí. Setkáváme se s nimi i v našich životech. Důkazem je modlitba, kterou nacházíme v žalmu 70. Když nás něco bolí nebo trápí, rychle ztrácíme trpělivost. Pokud nás Bůh miluje, proč něco neudělá hned? Proč otálí? Jedna z nejčastějších biblických modliteb zní: „Jak dlouho, Pane, jak dlouho?„. Jsme zmateni tím, jak Bůh otálí, jeho nevysvětlitelné odklady nás dohání k pochybnostem, jeho zdánlivý nezájem dokáže naši víru zviklat.
Pravděpodobně jste i vy ve své zkušenosti s Bohem zakusili, že ačkoli jste jej prosili o okamžitou pomoc a neodkladné vysvobození, odpověď nepřicházela. Alespoň ne hned. V takových situacích nám 70. žalm poskytuje důkaz, že podobně na tom byli i bibličtí modlitebníci, pěvci a poutníci, kteří volali, naříkali, stěžovali si, prosili Boha o pomoc, ale okamžité odpovědi se nedostalo ani jim.
Žalmistova modlitba je hluboce bolestná, neboť je odrazem jeho života, plného zraňujícího výsměchu a nepřejícnosti. Jeho nepřátelé se na něj šklebí s démonickou radostí. Tam, kde ekumenický překlad uvádí, že jeho nepřátele říkají – dobře ti tak – se v originálu nachází citoslovce výsměchu, která bychom mohli vyjádřit například slovy – ha-ha. V této nezáviděníhodné situaci se žalmista modlí slovy, která mohou být pro některé nevhodná nebo příliš odvážná. V modlitbě, kterou předkládá Bohu, totiž prosí, aby jeho utlačovatelé byli zahanbeni, zmateni, aby jejich útok selhal, a oni se vrátili s nepořízenou zpět. Potrestání nepřátel, o které žalmista Boha žádá, je ve srovnání s jinými žalmy překvapivě mírné. Považte sami: v žalmu 35. zpěvák prosí Boha, aby nepřítele učinil „jako plevy hnané větrem„; v žalmu 68. čteme „ať se nevěrní rozpustí jako vosk před ohněm“; žalm 83. svolává na nepřátele Boží hněv: „Jako oheň stravuje les, jako plamen zapaluje hory, tak je stíhej svou bouří a děs je svým uragánem„.
Smíme, vzhledem k Ježíšovu příkazu v Kázání na hoře, aby jeho následovníci milovali své nepřátele a modlili se za ty, kdo je pronásledují, zopakovat žalmistovy prosby? Připusťme, že nás tyto věci v souvislosti s těmi, kteří nám úmyslně škodí někdy napadnou, ale měly by? Anebo je žalm 70. pouze ukázkou toho, jak se lidé modlili před příchodem Ježíše?
Podívejme se na tyto prosby pozorněji. Ve skutečnosti to není modlitba za pomstu, celá temná, plná nenávisti a krve. Je to spíše modlitba za odvrácení zla, modlitba za to, aby se hříchy nepřátel odrazily a dopadly na jejich iniciátora. Žalmista nežádá Boha, aby svým nepřátelům provedl něco nového a strašného, jen aby je nechal zakusit důsledky jejich vlastního hříchu. V Písmu se i na jiných místech setkáváme s texty, které naznačují, že Bůh dovoluje, aby hřích dopadl na jeho původce, jeho důsledky se odrazily v jeho vlastním životě, takže takový člověk sklízí, co zasel. Jedná se o modlitbu za to, aby byl vesmír spravedlivý a bumerangový efekt hříchu fungoval. Souhlasím, že to není ta nejmilosrdnější modlitba Ježíše na kříži, ale je to modlitba za spravedlnost, která je s Božím kralováním neodmyslitelně spjata.
V životě Božího lidu jsou místa a chvíle, která by mohlo charakterizovat heslo „Bůh a já“. Také žalmista vzpomíná na chvíle, kdy se cítil osamělý a ohrožený. Jeho obzor se zúžil do podoby „můj Bůh a já“. V té chvíli se žalmista vnořil do velmi osobního vyznání, ale nelze přehlédnout, že také tato jeho intimní zpověď nakonec ústí do prosby, do níž je zapojeno celé společenství Božího lidu. Zkouškami vláčený žalmista nezapomíná na síť vazeb, která jej dříve obklopovala a nesla a za tu se modlí: Ať jsou veselí a radují se z tebe všichni, kteří tě hledají; ať říkají stále: „Bůh je velký“ ti, kdo milují tvou spásu.
V případě, že se s naléhavostí žalmu neztotožňujeme, protože právě proplouváme životem bez větších turbulencí, nemusí být tento text pro nás zcela bez užitku. Můžeme naslouchat žalmistově modlitbě s otázkou: Pro kterého člověka z mého okolí jsou tato slova právě teď aktuální? Kdo prožívá v těchto dnech úzkost a beznaději? Mohl bych těmto lidem nějak pomoci? Jinými slovy: tento památeční žalm nám může sloužit jako připomínka těch, kteří se trápí, volají o pomoc a čekají na vysvobození.
Ať už se s textem žalmu setkáváte nebo zdánlivě míjíte, dovolím si tvrdit, že jej právě v tomto období smíme úplně všichni vnímat jako modlitbu nás, poutníků, kteří se blížíme ke konci církevního roku. Ještě dvě neděle a začne advent, jehož hlavní téma je Kristův příchod. Aktuálním se stane volání: Bože, pospěš ke mně!
V poslední biblické knize slyšíme Ježíše hned třikrát říci: Přijdu brzy. Nestalo se tak do chvíle, kdy autor knihu dokončil, a proto se na konci této knihy objevuje modlitba: Přijď, Pane Ježíši. Text žalmu 70. nás zplnomocňuje tuto prosbu doplnit: Přijď, Pane Ježíši a dělej, pohni si!
Ve Druhém dopise apoštola Petra, 3. kapitole, je předjímáno, jak asi bude vypadat období, v němž se nepřátelé víry budou vysmívat trpělivosti křesťanů a Božímu pozvolnému tempu. Autor v tomto dopise vysvětluje, že Boží smysl pro čas je jiný než lidský a dodává, že to, co se zdá jako pomalé tempo je ve skutečnosti trpělivost. To je novozákonní odpověď na naše naléhavé prosby. Pane, přijď mi rychle na pomoc. Nezpozdím se, přijdu včas, zní Ježíšova odpověď.
Žalm 70. bývá v celém křesťanském světě čten taktéž uprostřed svatého týdne. Ozývá se v něm posměšné „ha-ha“ Kristových nepřátel, ve chvíli, kdy Ježíš visel na kříži. Spolu s dvacátým druhým žalmem, ve kterém nacházíme volání – Bože můj, Bože můj, proč si mě opustil – jsou slova žalmu 70. vnímána jako modlitba ukřižovaného v jeho utrpení či jako modlitba církve v nouzi: Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš! Ponížený jsem a ubohý, Bože, pospěš ke mně! Tys má pomoc, vysvoboditel můj, neotálej, Hospodine! Posměšné a pohrdavé „ha-ha!“ nepřátel nakonec vystřídá radostí a jásot těch, kdo milují Ježíše, protože vzkříšení toho, který se na kříži zdál tak ponížený a ubohý, odhalilo, že ve skutečnosti to je a byl Pán náš a Bůh náš.
