Rút 2,14-23 Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“ Přisedla si k žencům a on jí nabídl pražené zrní. Najedla se dosyta a ještě jí zbylo. Když vstala, aby sbírala dál, přikázal Bóaz svým služebníkům: „Bude-li sbírat i mezi snopy, nevyčítejte jí to. Ano, upouštějte pro ni klasy z hrstí a nechávejte je ležet. Jen ať sbírá, neokřikujte ji.“ Sbírala tedy na tom poli až do večera. Pak vymlátila to, co nasbírala, a byla toho asi éfa ječmene. Odnesla si jej do města. Když její tchyně spatřila, co nasbírala, a když Rút vyňala i to, co jí zbylo po nasycení, a dala jí, otázala se: „Kde jsi dnes sbírala? Kde jsi pracovala? Požehnán buď ten, kdo se tě ujal.“ Pověděla tchyni, u koho pracovala: „Muž, u něhož jsem dnes pracovala, se jmenuje Bóaz.“ Tu řekla Noemi své snaše: „Požehnán buď od Hospodina, který neodňal své milosrdenství od živých ani od mrtvých.“ A pokračovala: „Ten muž je náš blízký příbuzný, patří k našim zastáncům.“ Nato řekla moábská Rút: „Dokonce mě vybídl: Přidrž se mých služebníků, dokud nebudou hotovi se sklizní všeho, co mi patří.“ Noemi své snaše Rút přisvědčila: „Dobře, má dcero, že chceš chodit s jeho děvečkami. Aspoň na tebe nebudou na cizím poli dorážet.“ Přidržela se tedy Bóazových děveček a sbírala, dokud neskončila sklizeň ječmene a pšenice. A bydlela s tchyní.
V přečteném oddíle vystupuje Boáz jako jeden z hlavních hrdinů. Boázovo pole bylo pro křesťanské vykladače tradičně obrazem církve a Boáz obrazem Boha. Dnešní text tento obraz ještě více prohlubuje a zpřesňuje. Noemi nazývá Boáze zastáncem. V hebrejštině je užito slovo GOÉL, které se dá přeložit rovněž jako ochránce či vysvoboditel. Toto slovo se poprvé vyskytuje v příběhu o Kainu a Ábelovi. Poté, co Kain zabil Ábela, jej Bůh posílá do vyhnanství. Ovšem Kain, který na svém čele nesl znamení provinilce, se obával, že se mu budou ostatní mstít, a jeho naděje na přežití budou tudíž minimální. Bůh jej však ujistil, že bude jeho zastáncem – GOELEM – tzn., že jej bude chránit.
Zůstává pro nás nezodpovězenou otázkou, jak je možné, že Bůh dovolil, aby byl Ábel zabit, a nyní pod svou ochranu bere agresora Kaina? To nám rozum nebere. A takovýchto překvapivých odhalení o Božím charakteru nás dnes čeká mnohem více.
Vraťme se proto zpět do příběhu, kde se odehrává setkání dvou zamilovaných: Rút a Boáze. Boáz zve Rút k večeři, a my si v další části všimneme, jak hluboký obraz se v souvislosti s jejich pokrmem před námi rýsuje. Připomenu doslovné znění textu: Když byl čas k jídlu, řekl jí Bóaz: „Přistup blíž, pojez chleba a namáčej si sousta ve víně.“
Rád bych vaši pozornost soustředil na gesto máčení sousta v nápoji a nabízení je druhému ke konzumaci. Poprvé se s tímto gestem setkáváme v souvislosti s králem Davidem, který nechal zabít svého přítele, aby mohl získat jeho manželku. Po této události za ním přišel prorok Nátan a vyprávěl mu příběh o jednom chudém člověku, který neměl nic jiného, než jednu jedinou ovečku. Tu natolik miloval, že jí dovolil, aby s ním žila v domě, spala u jeho nohou a dokonce ji krmil tak, že ji rukama podával omočená sousta přímo do tlamy. V jeho sousedství žil boháč, který měl nepřeberné množství ovcí, a přesto jednoho dne poručil svému sluhovi, aby pro něj zabil právě tu jedinou ovečku svého ubohého souseda. Davidovi okamžitě došlo, že je to on, kdo se v tomto příběhu podobá tomu, kdo měl všechno, a přesto si vzal i to poslední a jedinečné, co miloval někdo jiný.
Ta, která je nasycena tak, že je jí podáván namočený chléb do úst, je tou, která je nejvíce milovaná, ať už myslíme na Rút nebo na ovečku toho chudého muže. Ovšem místo, kde je toto gesto přivedeno ke svému významovému vrcholu, se nachází až v Novém zákoně, v souvislosti s poslední večeří Ježíše Krista s učedníky. Ježíš tam učedníkům oznamuje, že jeden z nich ho zradí. Všichni se s údivem ptají, kdo to je, načež Ježíš odpovídá, že je to ten, kterému podá chléb omočený v bylinách. Ježíš v průběhu poslední večeře vykonal jedno z nejdůležitějších gest pro celý Izrael: vzal kousek chleba, namočil jej a podal Jidášovi. Vnímáte velikost toho okamžiku? Naproti Ježíše sedí ten, který jej zradil, který nesl patrně největší podíl na jeho vydání nepřátelům, a co dělá Ježíš? Svým gestem říká: Jidáši, udělám pro tebe to, co dělá zamilovaný pro zamilovanou, budu s tebou zacházet jako Boáz se svou milovanou Rút. Jidáši, udělám pro tebe to, co člověk udělá jen pro svou milovanou ovečku, které se nikdo nevyrovná, protože ty jsi pro mě milý, ty jsi pro mě milovaný.
Naše racionální vyhodnocování je z tohoto Ježíšova jednání opět v koncích. Nechápeme velikost ani hloubku jeho lásky. Odpovědět na otázku, kde se Ježíš naučil takové lásce, nebude až tak obtížné. Naučil se jí u svého nebeského Otce. Celé věky, před svým narozením, sledoval svého nebeského Otce, tuto lásku zvnitřňoval, nebojím se říci, že ji doslova vdechoval, aby ji poté, co se stal člověkem, v celé její plnosti ukázal všem lidem.
Mnohem překvapivější však bude odpověď na otázku, kde se takové lásce naučil Boáz? Jestliže Ježíš, se Božské lásce naučil u svého Otce, pak smíme říci, že Boáz se jí naučil u své matky, která byla bezesporu zajímavou postavou. Její příběh spadá do doby, kdy Izraelci opustili poušť a před vstupem do zaslíbené země je čekala poslední překážka – město Jericho. Jeho obyvatelé se odmítli Izraelcům vzdát. Jozue tehdy vyslal do města dva zvědy, aby zjistili, jaké jsou v městě podmínky. Jejich přítomnost však byla vyzrazena a oni se museli ukrýt. Útočiště jim poskytla prostitutka Rachab. Oba muži u ní přenocovali a ona jim ráno poradila kudy se vydat, aby unikli dopadení. Za její pohostinnost ji slíbili, že poté, co bude město zničeno, její život zůstane zachráněn. A tak se skutečně stalo. Všichni obyvatelé Jericha zemřeli, pouze Rachab a její nejbližší příbuzní byli zachráněni. Příběh má však ještě jednu, pro nás ne zcela zanedbatelnou pointu. Jelikož zvědové byli vojáci a ona byla prostitutka, stalo se, že v tu noc, kdy v jejím domě přespávali, otěhotněla. Syn, který se jí narodil, se jmenoval Boáz. A to je náš hrdina z knihy Rút.
Boáz se naučil chránit ubohé a zastávat těch, kteří nemají nikde útočiště, neboť měl maminku, která mu vyprávěla o tom, že neměla žádný nárok na to, aby zůstala na živu. Neboť byla ženou zpustlých mravů, žila v městě, jehož všichni obyvatelé zahynuli, avšak ona přežila. Boáz se od své maminky naučil, že chce-li Bůh někoho zachránit, je mu úplně jedno co ten člověk dělal nebo nedělal. Boha nezajímá, jestli jsi Rachab nebo nejsi, jestli jsi Jidáš nebo ne, jestli hřešíš křiklavým způsobem nebo tajně a nepozorovaně. On tě chce zachránit. Je pouze jedno pole, kde bydlí Boáz, a to pole se nazývá církev. Proto se smíme i my přidržet slov Noemi, která radila Rút: Nechoď, dcero, na jiné pole, Boáz tě ochrání. Zde se smíme posadit a nechat se, stejně jako Rút, sytit chlebem a vínem.
Každý člověk si může vybrat, zda chce či nechce být v církvi. Ačkoli mohou být na Boázově poli ženci, kteří život ztrpčují, analogicky v církvi mohou být ti, kteří příchozím dokáží život pěkně znepříjemnit, přesto neexistuje žádné jiné pole, žádné alternativní společenství, kde by se nás někdo zastal tak, jako se Boáz zastal Rút. Stejně tak se Bůh zastává těch, kteří v něj doufají. Nikdo jiný nemiluje více, plněji, dokonaleji, než On.
V Listě Židům jsou vyjmenováni všichni největší proroci a patriarchové Izraele. Je zde uveden mimo jiné Abraham, Mojžíš, Samuel, David a Rachab. Prostitutka v jedné linii s Abrahamem, Mojžíšem a Samuelem! Protože chce-li Bůh někoho zachránit, je mu úplně jedno co ten člověk udělal nebo neudělal. Boha nezajímá, jestli jsi Rachab nebo Jidáš. On tě chce zachránit. Je pouze jedno pole, kde bydlí Bůh, to pole se nazývá církev. Nechoď, dcero, synu, na jiné pole, Bůh tě zde ochrání.
