Lukášovo evangelium 2. kapitola:  Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2  Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3  Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4  Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5  aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6  Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7  I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8  A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9  Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10  Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11  Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12  Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13  A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14  “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ 15  Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16  Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17  Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18  Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19  Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20  Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.

Není to nuda, připravovat každý rok kázání na tentýž vánoční příběh? Ptají se mě občas lidé z mého okolí. Ne, odpovídám bez dlouhého přemýšlení. Jen se podívejte, kdo všechno ve vánočním příběhu vystupuje: autoritářský panovník, okupovaný národ, rasově a nábožensky rozdělená společnost, zapadlé vesničky, vyloučené lokality, sociálně nepřizpůsobiví, těhotná teenegerka, uprchlíci, bezdomovci, unikátní konstelace hvězd na nebi.

Zdá se vám, že některé z těchto témat není dnes aktuální? Snad jen ten Bůh, přicházející do světa lidí s nabídkou záchrany je v našem kulturním kontextu vnímán jako nevyžádaná zásilka nebo nevhodný dárek. Možná bychom jej potřebovali dostat v jiném životním období, případně bychom si přáli Boha, který přijde s jiným obsahem.

Na FB jsem četl komentář pro ty, kteří druhé o Vánocích obdarovávají pejskem, aby si uvědomili, že je to závazek minimálně na příštích 15 let. A co teprve, když si do života vpustíte Boha? Podle Bible se to s ním táhne až za hrob. To už je na uváženou!

Vánoční příběh není nudný. Stačí z něj každý rok vytáhnout to nevíce rezonující téma? Co by mohlo být top tématem Vánoc v roce 2023?

Kdybyste mohli nad svůj vánoční strom umístit motto, které dominuje letošním Vánocům, jaké by bylo? Nechám vás chvíli přemýšlet…

Do naší rodiny se letos narodilo děťátko. Naše druhé vnouče. Holčička. Sofie.

Zkuste si představit biliárový stůl, na kterém je úderem tága uvedeno do pohybu velké množství koulí. Nějak podobně to vypadalo v naší rodině po jejím narození.

A co teprve způsobilo narození betlémského dítěte! Ještě po dvou tisíci letech uvádí tato pomyslná koule do pohybu lidi na celé planetě.

Možná právě proto nepřišel Bůh na svět jako ten, který řídí, vydává rozkaz, strhává k nepokojům nebo vyprovokuje revoluci.

Nikoli, přišel jako dítě, bezmocné, zranitelné. Nemusel pronést jediné slovo, a přesto dokázal nejplněji ztělesnit lásku.

Co když jsme právě narazili na hlavní téma letošních Vánoc? Co když nám chce Bůh/dítě připomenout, abychom se zastali těch nejzranitelnějších? Co když nás chce uvést do pohybu, ovšem nikoli abychom do druhých naráželi, jako ty koule, ale citlivě se jich dotýkali a něžně je uvedli do pohybu směrem k naději?

Není to nuda, snažit se celý rok aplikovat vánoční příběh do života? Ptají se mě občas lidé z mého okolí. Ne, odpovídám bez dlouhého přemýšlení. Vánoční příběh není nudný. Je aktuální, až z toho mrazí.

Kdybychom se nechali inspirovat hrdiny vánočního příběhu, nabízí se nám hned několik rolí, které se můžeme pokusit ve svém životě ztvárnit:

• Můžeme být jako pastýři, kteří se o svou radost dělili s druhými, i přesto, že se od nich předtím ničeho hezkého nedočkali
• Smíme se podobat andělům, kteří nenaříkali, že jim v nebi chybí Boží synek, ale zpívali a oslavovali Boha za to, jak geniální plán záchrany spustil
• Láska a soucit Ježíšových rodičů nás mohou inspirovat k něžnému a empatickému chování vůči lidem, kolem kterých bychom mohli klidně přejít bez povšimnutí
• Rodinná soudržnost v těžkém období, které jsme svědky u Marie a Josefa nás může motivovat k posílení rodinných vazeb a vzájemné podpoře.

Na závěr bych vám rád přečetl vánoční parafrázi na hymnu lásky (Karl Barth for Dummies, překlad Martin Kop)

Kdybych ozdobil svůj dům vánočními stuhami, řetězy blikajících světel a blýskavými baňkami, ale nedával bych svým blízkým najevo, že je mám rád, jsem jen další dekoratér.

Kdybych dřel jako mezek v kuchyni, upekl hory vánočního cukroví, připravil jídla pro labužníky a k večeři nádherně prostřel stůl, ale nedával bych svým blízkým najevo, že je mám rád, jsem jen další kuchař.

Kdybych naléval polévku bezdomovcům, zpíval koledy v domově důchodců a rozdal vše, co mám, na charitu, ale nedával bych svým blízkým najevo, že je mám rád, nic mi to neprospěje.

Kdybych ozdobil smrček blikajícími andílky a háčkovanými sněhovými vločkami, zúčastnil se bezpočtu vánočních večírků a zpíval se sborem vánoční mši, ale nevěnoval se těm, které miluji nejvíce, to nejdůležitější mi uniklo.… Jinými slovy:

Láska přestane vařit a obejme dítě.

Láska nechá zdobení a políbí svého manžela.

Láska je laskavá, i když se trápí a je unavená.

Láska nezávidí druhému dům, ve kterém je sladěný vánoční porcelán s vánočním prostíráním.

Láska neječí na děti, aby se nepletly pod nohy, ale je vděčná za to, že pod těma nohama jsou.

Láska se neraduje z toho, že může dávat těm, kteří něco dají na oplátku, ale raduje se z toho, že může dát i těm, kteří čím oplatit nemají.

Láska všechno snese, všemu věří, ve všem má naději a všechno vydrží.

Láska nikdy nezklame.

Videohry se pokazí, perlové náhrdelníky ztratí, golfové hole zrezaví.

Ale dar lásky zůstává navěky.