Izajáš 9,5-6 Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Podivuhodný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Kníže pokoje.“ Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově a na jeho království. Upevní a podepře je právem a spravedlností od toho času až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.
První a poslední charakteristický znak Mesiáše, o kterém jsme četli v Izajášovi 9. kapitole byla moudrost a síla. Zajímavé je, že obě tyto charakteristiky ztělesňuje jedna postava. Podobným způsobem charakterizuje narozeného Ježíše evangelista Jan, když o něm říká, že je plný milosti i pravdy. Běžně se setkáváme s lidmi, které charakterizuje jedno nebo druhé: buď jsou moudří, ale nemají příliš mnoho síly, anebo jsou silní, ale svou sílu nedokáží propojit s moudrostí. Analogicky je tomu s milostí a pravdou. Jistě si vybavíte lidi, kteří u druhých velkoryse přechází pochybení a nelpí úzkoprse na jejich dokonalosti, ovšem morální integrita a věrohodnost většinou zůstávají pod úrovní jejich rozlišovacího radaru. Obráceně to platí stejně tak: pravděpodobně byste si dokázali vzpomenout na neústupné zastánce pravdy, u nichž se jen marně dovoláváte nadhledu a empatie.
Mesiáš, který má přinést lidem spásu, v sobě dokáže spojit moudrost i sílu. Ježíš je Podivuhodný rádce a zároveň Kníže pokoje. Tato kombinace je nadějí pro tento svět. Ale nepředbíhejme. Začněme tam, kde začíná Izajáš: ve tmě.
V kapitolách, které předchází našemu oddílu, jsou vykresleni lidé žijící v temnotě a chladném stínu samotné smrti. Je to smutný obraz. Ponurost celé situace je umocněna popisem těžkého břemene, které musí lid vláčet, navíc je těžce zkoušen nemilosrdnými údery utlačovatele.
Izajáš pomocí těchto obrazů líčí zkušenost judských vyhnanců v 7. století před Kristem. V křesťanské vykladačské tradici byly tyto obrazy přirovnávány k hříchu a zlu, které také člověka opanují a drtí.
Tím jsme se dostali k Nového zákonu. Apoštol Pavel se v jednom ze svých dopisů zmiňuje o tom, že náš boj není namířen proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Přiznejme si, když čteme tato slova, nijak zvlášť v nás nerezonují. Jednak se nám již docela vzdálila terminologie, se kterou apoštol pracuje, ale hlavně, ne úplně snadno se nám přijímá představa, že by náš svět byl v hledáčku nějakých zlých sil, které chtějí způsobit neštěstí v našich srdcích a životech.
Tyto a mnohé další důvody vedou světové křesťanstvo k tomu, že si o Vánocích mnohem častěji čtou příběh o narození z Lukášova evangelia 2. kapitoly a tak trochu opomíjejí mnohem překvapivější verzi tohoto příběhu, kterou nacházíme ve 12. kapitole Zjevení.
1 A ukázalo se veliké znamení na nebi: Žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy. 2 Ta žena byla těhotná a křičela v bolestech, neboť přišla její hodina. 3 Tu se ukázalo na nebi jiné znamení: Veliký ohnivý drak s deseti rohy a sedmi hlavami, a na každé hlavě měl královskou korunu. 4 Ocasem smetl třetinu hvězd z nebe a svrhl je na zem. A drak se postavil před ženu, aby pohltil její dítě, jakmile se narodí. 5 Ona porodila dítě, syna, který má železnou berlou pást všechny národy; ale dítě bylo přeneseno k Bohu a jeho trůnu. 6 Žena pak uprchla na poušť, kde jí Bůh připravil útočiště, aby tam o ni bylo postaráno po tisíc dvě stě šedesát dní. 7 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. 8 Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. 9 A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. 10 A slyšel jsem mocný hlas v nebi: „Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. 11 Oni nad ním zvítězili pro krev Beránkovu a pro slovo svého svědectví. Nemilovali svůj život tak, aby se zalekli smrti. 12 Proto jásejte, nebesa a všichni, kdo v nich přebýváte! Běda však zemi i moři, neboť sestoupil k vám ďábel, plný zlosti, protože ví, jak málo času mu zbývá.“ 13 Když drak viděl, že je svržen na zem, začal pronásledovat ženu, která porodila syna. 14 Ale té ženě byla dána dvě mocná orlí křídla, aby mohla uletět na poušť do svého útočiště, kde ukryta před hadem byla zachována při životě rok a dva roky a polovinu roku. 15 A had za ní vychrlil ze chřtánu proud vody jako řeku, aby ji smetl. 16 Ale země přispěla ženě na pomoc, otevřela ústa a pohltila tu řeku, kterou drak vychrlil. 17 Drak v hněvu vůči té ženě rozpoutal válku proti ostatnímu jejímu potomstvu, proti těm, kdo zachovávají přikázání Boží a drží se svědectví Ježíšova.
Poslední věta koresponduje s již zmiňovanými novozákonními zmínkami o duchovním boji křesťanů proti nadzemským duchům zla. Jestliže na začátku své spisovatelské dráhy apoštol Jan o Ježíši napsal, že svítí ve tmě, která jej nemůže přemoci, na sklonku svého života otevřeně hovořil o opozici, která se vůči Ježíšovi na světě zformovala. Kdykoli se protibožským silám naskytne příležitost utlačovat lidi hrozným a nevybíravým způsobem, neváhají tak činit. Jestliže se jim to nedaří jedním způsobem, najdou si jiný. Možná jste si všimli, jak pestrá a lákavá je paleta toho, co nás v životě odvádí od dobra. Jinými slovy: krása naší duše je neustále atakována a my zoufale potřebujeme někoho, kdo nás vysvobodí z různých podob otroctví, násilí a neštěstí, která zamořují náš svět.
Tento neutěšený stav nás oklikou vrací zpět k Izajášovu proroctví o Božím Mesiáši, který je zároveň Divuplný rádce i Kníže pokoje. Rádce není v Bibli ten, od kterého získáte informaci, jako když potřebujete zjistit něco na Googlu. Rádce radí, jak funguje život a jak jej nejlépe prožít. To je důvod, proč přicházíme za Ježíšem na bohoslužbu. Chceme se od něj dozvědět důležité věci, týkající se našeho života a světa v němž žijeme. Cílem této interakce je sladit náš život v tomto světě s příkladem, jaký nám dal Ježíš. Přijmout Ježíšovy moudré rady se ovšem neděje snadno a už vůbec ne automaticky. Stačí si přečíst vánoční evangelium podle Janovy Apokalypsy a hned si uvědomíte, kolik společenských, kulturních a historických protiproudů způsobuje, že tuto moudrost dokážeme stěží rozpoznat, a ještě obtížněji se jí řídit.
Právě v této oblasti potřebujeme Božího Mesiáše jako Kníže pokoje. Když se řekne pokoj, spojíme si ho – alespoň v období Vánoc – například s „tichou nocí“. Pokoj je ovšem mnohem více než mír či nepřítomnost konfliktů. Kníže pokoje je postava aktivní a iniciativní. Termín kníže, označuje v hebrejském originále vojenskou, kapitánskou hodnost. To znamená, že Kníže pokoje se podobá někomu, kdo bojuje se vším, co pokoj ohrožuje. Vyjádřeno pozitivně: tvůrcem pokoje je každý člověk, který se zapojí do sítě vzájemně se budujících vztahů, aby stejně jako ostatní přispíval k rozkvětu celku.
Vánoce jsou obdobím dobrých zpráv. Je to velká výzva pro témata našich rozhovorů, která se mnohdy zvrtnou do protřásání různých jobovek, skandálů a pomluv. Kéž je toto období ve znamení vřelých a laskavých slov, přání, pozdravů, objetí a sdílené radosti z toho, co se druhým podařilo. Svět, zbavený závisti a řevnivosti se nám může zdát nedosažitelným. Mesiáš, v hodnosti Kapitána Pokoje musí mnohdy velmi intenzivně pracovat na tom, aby přemohl všechny duchovní síly, které chtějí vše převážit do negativního modu. Drak z vánoční Apokalypsy, který se pokusil zabít Božího Mesiáše, stále číhá.
Náš život je plný zápasů. Proto se tak spontánně chceme o Vánocích chopit naděje, že patříme Spasiteli, který v sobě ztělesňuje moudrost i sílu. Žijeme v něm a čerpáme z jeho moci. Přišel, aby nám dal radu, jak žít a duchovní energii k tomu, abychom jím zamýšlený projekt pro náš život uskutečnili. Oddíl z proroka Izajáše končí slovy: Horlivost Hospodina zástupů to způsobí. To je dobrá zpráva Vánoc: láska opravdu sestoupila mezi nás. Když si znovu uvědomíme, jakou láskou nás miluje Bůh galaxií, objevíme v jeho úžasných radách útěchu a ujištění, že má všechnu potřebnou moc k tomu, aby učinil svět, v němž žijeme, naším domovem nyní i navždy.
