Svatý nebo Velký týden bychom si mohli představit jako symfonii, tvořenou větami mnohdy nesourodého obsahu, rozloženými v čase. Kdybychom nechal zaznít několik dominantních motivů, jistě by mezi nimi nescházely tyto: Hosanna na výsostech! – Jsem to snad já, Pane, kdo tě zrazuje? – To čiňte na mou památku! – Odejmi ode mne tento kalich – Neznám ho – Ukřižuj – Otče, odpusť jim – Do tvých rukou svěřuji svého ducha.
Každé z těchto vět je třeba ponechat čas a prostor, aby se nejen rozezněla, ale zároveň byla náležitě promyšlena a prožita. To byl zřejmě jeden z důvodů, proč naši předci předřadili oslavě Vzkříšení kromě dnešní neděle ještě další dvě bohoslužebná shromáždění v týdnu: na Zelený čtvrtek a ve Velký pátek. Ale nepředbíhejme. Dnes slavíme Květnou neděli.
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘ Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“ Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“
Z Bible čteme o Ježíšově triumfálnímu vjezdu do Jeruzaléma na oslátku. V samotném srdci dnešního svátku se vznáší otázka: jestliže zástupy nejprve nadšeně vítaly Ježíše, proč se k němu jen o pár dní později obrátily zády a dožadovaly se jeho ukřižování? Jelikož jsem si vědom, že nalézt odpověď na tuto otázku nebude snadné, pomohu si několika ilustracemi.
V té první navážu na přirovnání z úvodu – velký týden jako symfonie. Zkuste si představit, že někomu dáte do rukou partituru s notovým zápisem. Jestliže dotyčný nemá průpravu v četbě zapsaného notového záznamu, nebude schopen melodii interpretovat. Dokud mu skladbu někdo nezahraje a nevdechne notovému zápisu skutečnou podobu tónů, notový zápis před ním neožije.
Podobně je tomu s textem. Ačkoli si to dnes dokážeme jen stěží představit, textový zápis svatých Písem byl ve starověku určen v prvé řadě k poslechu. Většina tehdejších obyvatel byla negramotná a chudá, tudíž si nedokázala svitky svatých Písem obstarat natož si v nich číst. Popsaný papyrus před nimi ožil teprve ve chvíli, kdy jej někdo přednesl.
V této souvislosti bych rád zmínil jeden detail, který není vůbec zanedbatelný. Lidé ve starověku nevnímali jednotlivé oddíly Písma jako zápisky dávno zmizelé minulosti, anebo proroctví o velmi vzdálené budoucnosti. Nikoli, věřili, že to, co slyší, může být tady a teď ztvárněno. Stačí, aby byl liteře vdechnut život a ona ožije, podobně jako scénář, kterému dá herec ožít na jevišti.
Abych byl ve svém sdělení ještě názornější, přecházím plynule k dalšímu přirovnání. Představte si vaši šatní skříň, ve které visí na ramínkách oblečení. Zkuste se zaměřit na jeden konkrétní model své nové jarní kolekce, který jste si v minulých dnech přinesli z obchodu. Dejme tomu, že se jedná o lehkou prošívanou bundu.
Jestli ji nemáte zrovna na sobě, visí právě teď na ramínku ve vaší šatní skříni a čeká až si ji obléknete. Kdyby se do ní z legrace obléklo malé dítě, elegantní outfit by neměl šanci vyniknout ani nikoho oslnit. Teprve v okamžiku, kdy do ní vklouzne vaše ruka a oděv se rovnoměrně rozloží na vaše ramena, vyjde najevo jak vám model dokonale padne, včetně každého detailu na límci i rukávech.
A přesně taková byla starověká představa o stěžejních oddílech svatých Písem. Byť by po staletí visely na pomyslných ramínkách ve skříni dějin, čekalo se, kdy přijde čas, kdy se jich někdo zhostí a promění psaný text v živou událost. Je zajímavé, že se tak mohlo dít i opakovaně. Například příběh exodu, tedy útěku Izraelitů z egyptského otroctví, byl považován za „oděv“ v izraelském šatníku, který se měl znovu a znovu objevovat v dějinách spásy. Nejenže Bůh kdysi zachránil Boží lid. Měl to učinit znovu. Příběh Exodu poskytoval jakousi šablonu, doslova božský podpis v tomto vzorci osvobození.
Izraelský lid byl proroky povzbuzován k pozornému čtení dějin, aby byl schopen rozpoznat ten okamžik, kdy se Bůh rozhodl znovu jednat a osvobodit svůj lid. Příběh o Ježíšově triumfálním vjezdu do Jeruzaléma překypuje těmito starodávnými signály o záchraně. Ježíšovo rozhodnutí vjet do města ne na válečném koni, ale na oslu, bylo naplněním vize proroka Zachariáše o dlouho očekávaném králi, který přes Olivovou horu vstoupí do svatého města a ohlásí mír národům. Zástupy lidí, které hleděly, jak se Ježíš přibližuje na oslátku, si s největší pravděpodobností vybavily toto proroctví a aktivně na ně zareagovaly. V ústech skandujícího davu se objevují slova ze Žalmu 118.: Požehnaný, jenž přichází ve jménu Hospodinově. Palmové ratolesti navazují na scénář židovského svátku stánků. Ten měl nastupujícím generacím připomínat způsob, jakým žili Izraelité v provizorních přístřešcích na poušti a připomenout jim, že dokonalý exodus je stále ještě před nimi. Všude, kam se v příbězích o Květné neděli podíváme, se skrývá myšlenka o Písmu, které se před zraky Ježíšových současníků naplňuje. Vždyť ožívají starověké vzory, ať už z proroka Zachariáše, Žalmů nebo Levitiku. To byly hned tři klasické oděvy v izraelském šatníku. Atmosféra radosti a vzrušení byla umocněna tím, že dav začíná věřit, že Ježíšovi by mohly tyto oděvy dokonale padnout. To on by je mohl ztělesnit a naplnit. Písmo doslova ožilo před jejich očima, ba co více, oni se stali očitými svědky jeho naplnění. Toto přesvědčení vysvětluje euforii davů a může také vysvětlovat, proč se vůči Ježíšovi brzy vymezili.
Události mezi Květnou nedělí a Velkým pátkem nejsou nahodilým pozadím, nýbrž samotnou podstatou příběhu. Během těchto dnů Ježíš otevřeně zpochybnil politické, ekonomické i náboženské struktury svého světa. Zejména tím, že odhalil, jak se v chrámu stalo ze svatosti zboží k prodeji, jak si římská říše udržuje moc tím, že vykořisťuje porobené národy, a jak se náboženská autority neštítily zaplést do tohoto systému nadvlády.
Pro mnoho Židů v Palestině prvního století byla středem jejich života touha po Dni Páně, který se odehraje ve znamení masivního vojenského dobývání, které ukončí brutální římskou okupaci, přinese návrat slavných dnů minulosti, v přítomnosti prosperitu a fantastickou budoucnost. Ježíš měl ovšem na mysli hlubší a trvalejší formu osvobození. Jako léčitel a učitel šel vstříc hříšníkům, čímž dal najevo, že Den Páně pro něj není čas násilí a odplaty, ale spíše uzdravení a odpuštění, začlenění a míru. Lidem během několika dnů došlo, že rabín z Nazareta tyto jejich naděje nenaplní. Jeho příjezd se zdál být slibný, ale jelikož k žádnému okamžitému vítězství nevedl, nastalo zklamání. Římané ho zajali a uvěznili, jeho nejbližší jej opustili.
Celému překotnému vývoji událostí Květné neděle lépe porozumíme tehdy, když s tímto příběhem budeme pracovat nikoli pouze na úrovni intelektu, ale také poučeni vlastní zkušeností. Zkusme si nyní položit otázku: co je naše nejhlubší životní touha a přání. Ať už pro nás, pro naše blízké, pro stvoření jako celek? Naše naděje ovlivňují rozhodnutí, která v životě děláme, mají vliv na to, jak trávíme čas a určují, tok našich peněz. Kdybychom někomu ukázali výpis z účtu a svůj kalendář, bude schopen určit, v čem spočívají naše hodnoty, po čem toužíme, do čeho ochotně investujeme a na co spoléháme. Proč staví Květná neděle tyto otázky do popředí? Výzvou Květné neděle je položit si otázku do čeho investujeme, jak trávíme svůj čas, jakou vizi naplňujeme? Pokud je rabín z Nazareta Mesiáš, který zjevuje království zakotvené ve spravedlnosti, milosrdenství a sebe vydávající lásce, chtějme do uskutečňování Božího království vstoupit ještě dnes.
