„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Neděle 21.4.24   svátek má Alexandra

Úvod Chci poslouchat Anatomie pokušení

Anatomie pokušení

Anatomie pokušení

Pokušení? Přichází v nejrůznějších převlecích a podobách. Čelíme mu prakticky neustále. Když jeho svodům odoláme, děkujeme Bohu, že naše odhodlání zůstat mu nezlomně věrnými je posíleno. Když se jím ovšem necháme svést, mrzí nás to. Ptáme se, kde se stala chyba, jaké zranitelné místo jsme na sobě odhalili, a nakolik jsme v tom všem spoléhali na Boha?

Apoštol Jakub, Ježíšův bratr, ve svém dopise reagoval na poněkud neobvyklé vyhodnocení pokušení některých křesťanů, kteří zodpovědnost za selhání přenesli na Boha. Zdůvodnění znělo následovně: jestliže je Bůh autorem našich životních scénářů, nemohl vše zařídit tak, aby člověk ve své pomýlenosti nevběhl hříchu přímo do náruče?

Tak pozor, takhle to není! Ozve se nesouhlasným tónem Jakub. Bůh nikoho nepokouší. A aby to neznělo jako ničím nepodložené tvrzení, Jakub svou myšlenku dále rozvíjí a předkládá velmi inspirativní anatomii pokušení. Dříve, než se jí budeme detailněji zabývat, si ovšem musíme říct o typech pokušení a strategiích, jaké lze vůči nim uplatnit.

 

Pokušení je dvojí. S prvním typem pokušení se setkáváme už ve Starém zákoně v souvislosti s Josefem v Potifarově domě. Manželka Potifara Josefa sváděla, ale on její neslušné návrhy odmítal. Nejdříve verbálně, později, kvůli její neústupnosti, se rozhodl z jejích spárů utéct.

Podobně reagoval Ježíš na poušti, když nejprve ďáblovy návrhy vyvracel, avšak na jeho stále se stupňující naléhání nakonec zareagoval slovy: Jdi z cesty. V obou případech šlo o konfrontaci s pokušením, které reprezentoval někdo vnější. V tomto případě není pochyb o tom, že útěk nebo útok byly strategie, které přinesly kýžený efekt.

 

Apoštol Jakub hovoří o jiném typu pokušení. Jedná se o konfrontaci s nepřítelem, který nepřichází zvnějšku, ale snaží se integritu člověka rozložit zevnitř. Uvedu příklad. Jestliže se někdo snaží chránit svůj dům před zlodějem tak, že uzamkne nebo jiným způsobem zabezpečí vchod, kterým by mohl zloděj vejít dovnitř, má vyhráno. Ale co když se zloděj ukrývá na toaletě? Bude stačit uzamčený vchod? Stěží. A to je případ, který v souvislosti s pokušením podrobněji zkoumá apoštol Jakub.

Apoštol hovoří o tom, že pokušení postupně napadá všechny důležité části lidské osoby: mysl, touhu a vůli. Každá tato část plní nějaký úkol. Mysl je strážce, který chrání nitro člověka tím, že se ptá, zda se příchod toho, kdo chce vejít, bude líbit Bohu? Pokud mysl vyhodnotí, že host je v pořádku, dá pokyn touhám, aby se o něj začaly zajímat. Jestliže vůle vidí, že mysl schválila příchod hosta a touhy kolem něj doslova tančí zájmem, vyjde tomu, co přichází, vstříc. Každý z komponentů lidské osoby plní nějaký úkol a dělá svou práci: mysl, touhy i vůle.

Co se děje, když přichází pokušení? Připomeňme si Jakubova slova: Každý, kdo je v pokušení, je sváděn a váben svou vlastní žádostivostí. Žádostivost pak počne a porodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. Mysl je sváděna, touhy podléhají vábení, vůle čelí žádostivosti. V tomto prostředí nic nebrání tomu, aby se narodil hřích.

 

Připomeňme si událost z rajské zahrady. Eva rozmlouvá s hadem, který se snaží zviklat její důvěru v to, co Bůh řekl. Had ženu ujišťoval: Nikoli, nepropadnete smrti. (Genesis 3,4) Další krok, kterým se had pokusil narušit vnitřní integritu ženy, bylo podsunutí myšlenky o Boží nespravedlnosti, když upírá člověku to, co on sám vlastní. Had řekl: Bůh ví, že v den, kdy z ovoce pojíte, otevřou se vám oči a budete jako on znát dobré i zlé. (Genesis 3,5) Tato ďáblova rétorika způsobila erozi Eviny nezlomnosti. Její mysl vyhodnotila plody stromu jako dobré k jídlu, lákavé pro oči, s přidanou hodnotou vševědoucnosti (Genesis 3,6).

Výsledek? Obelhaná mysl přestala plnit funkci vnitřního strážce, odblokovala průchod pro touhy a svým pomýleným mechanismem, uvedla do pohybu vůli. A bylo vymalováno. Hotovo. Dvacet. Co čteme o Evě? Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. (Genesis 3,6) Had oklamal mysl člověka, aby se domníval, že Bůh mu něco odpírá, kdežto nabídka Božího konkurenta je velkorysá a štědrá. Touha následovala vyhodnocení mysli a vůle dala pokyn k akci. Následoval domino efekt.

 

V Novém zákoně hovoří o nepříteli, který rozkládá křesťanovu integritu zevnitř, apoštol Pavel. V 7. kapitole Listu Římanům nás seznamuje s novým názvoslovím, které nám pomáhá objevit mechanismy pokušení. K těmto slovům patří například: zákon hříchu; tělo smrti; hřích, který je ve mně; lidská přirozenost. Pokusím se vám přiblížit, co chtěl apoštol svým čtenářům o pokušení odhalit, pomocí tří současných obrazů.

První obraz naznačuje, že hřích, který je v nás, není něco jako nechtěná návštěva, která se za nějakou dobu odporoučí a my si můžeme u sebe doma dál užívat klid. Hřích je nezvaný host, který vstoupil dovnitř, aniž by se ptal, zda smí, a od té doby se v lidském nitru zabydlí.

Druhý obraz. Co je jednodušší, sedět s kbelíkem popcornu a dívat se na dvouhodinový film v CineStaru, anebo se pět minut v kleče modlit? Byť se třeba celou noc dokážeme dívat s očima přilepenýma na obrazovce na neodolatelně napínavý 4. díl třetí série seriálu, jakmile se v posteli začneme modlit Otče náš, naše víčka nedokáží odolat nepředstavitelné únavě, takže sotva dokončíme všech sedm proseb. Naše amen už je sotva slyšitelné.

Třetí obraz. Chcete se modlit? Poslouchat kázání? Přemýšlet o biblickém verši? Dát štědrý dar? Povzbudit druhého? Záludný a lstivý škůdce vám připraví tisíc zajímavějších rozptýlení a překvapení, jen abyste neuskutečnili nic z toho dobrého, co jste si předsevzali. Hřích strká nos do všeho, co děláme, neustále nám kouká přes rameno, nebo něco šeptá do ucha.

 

Existuje nějaká pojistka proti duchovnímu zhloupnutí? Čím lépe si popíšeme strategii Božího nepřítele, tím efektivněji se budeme moci bránit jeho nástrahám.

To první, na co cílí, je naše únava, slabost, malátnost. Vzpomeňme, jak dopadli Ježíšovi učedníci ve chvíli, kdy byli pod největším tlakem: místo modlitby usínali. Duch byl odhodlán, ale tělo slabé. Modlitba je pro hledání Boží moci a posily nepostradatelná. Ježíš apeluje: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. (Mt 26,41)

V Listu Židům (2,1) nacházíme další doporučení: Více se musíme držet toho, co jsme slyšeli, abychom nebyli strženi proudem. Pokud nemá z naší mysli unikat život, síla, rozvaha, musíme věnovat opravdovou pozornost tomu, co jsme slyšeli z Písma. To je druhé doporučení.

O vtisk slova do naší mysli je nutno pečovat. Tím se totiž stává citlivější naše svědomí. Rozeznat dobro od zla dokáží ti, kdo mají cvičením vypěstovány smysly. (Židům 5,14) Svědomí, které se při konfrontaci s hříchem nebouří, je svědomí zkorumpované, zkažené.

 

V postním období budeme mít častěji než kdy jindy před očima kříž. Proč právě kříž? Protože kříž nejjasněji ukazuje, jak úporná je rezistence zla vůči Božímu záměru. Kříž zároveň nejradikálněji vyjadřuje, jak nezlomné a neochvějné je Boží odhodlání člověka zachránit.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Ježíše potřebujeme uprostřed hrnců a pánví

O Ježíši, který vstupuje do naší všednosti.

Chci poslouchat

Velikonoce: Boží modelové jednání

Vzkříšený se s námi chce setkat tam, kde to dobře známe.

Chci poslouchat

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Velký pátek a Velikonoční neděle korigují události Květné neděle

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„