„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Neděle 6.10.24   svátek má Hanuš

Úvod Chci poslouchat Bůh je blízko těm, kteří se ztratili

Bůh je blízko těm, kteří se ztratili

Bůh je blízko těm, kteří se ztratili

Úvod Chci poslouchat Bůh je blízko těm, kteří se ztratili

Bůh je blízko těm, kteří se ztratili

Nelze si nevšimnout, že se blíží volby. Volební kampaň je v plném proudu. Také náš sbor dnes čeká volba. Volba presbyterů a jejich zástupců. Volební období presbyterů je, podobně jako u politiků, čtyřleté. To je ale asi jediná podobnost, jakou s komunálními volbami nalezneme. Na kostele ani ve farní budově nevisí billboardy s fotografiemi kandidátů. Předpokládám, že ve své poštovní nebo emailové schránce jste od nikoho z budoucích presbyterů neobdrželi volební program, obsahující vize, čeho by chtěli ve své funkci dosáhnout, o co se budou zasazovat, jaké jsou jejich priority. Ačkoli by to bylo jistě zajímavé.

Když jsme s dosavadními presbytery sestavovali kandidátní listinu, snažili jsme se pozvat ke spolupráci muže a ženy z různých částí Ostravy, různého věku, různých profesí, jejichž vztah k tomuto sboru má různou délku a intenzitu. Pestrost a rozmanitost není nic, čemu bychom se v církvi chtěli vyhnout. Naopak, jedinečnost a neopakovatelnost každého člověka k nám promlouvá téměř z každé stránky Bible. Dnes si tuto skutečnost ukážeme na třech podobenstvích. Na podobenství o marnotratném synu, kterému předchází podobenství o ztracené ovci a ztracené minci.

Nabízí se otázka, proč Ježíš vypráví hned tři podobenství, která mají podobné schéma? Něco se ztratilo. Následovalo intenzívní hledání, které bylo úspěšné. Nalezení bylo spojeno s radostí a veselím. Jestliže je evangelium tak krátké, proč věnovat jednomu opakujícímu se tématu tolik prostoru?

Každé z těchto podobenství popisuje odlišné detaily, což naznačuje, že i lidé, kteří jsou v podobenstvích různě vykresleni, se od sebe liší.

Co musela udělat mince, aby se ztratila? Nic. Stačil okamžik a byla ztracená. Co musela udělat mince, aby byla nalezena? Nic. Co musela udělat její majitelka? Obrátit dům vzhůru nohama a prohledat doslova každý kout, každou štěrbinu.

Co musela udělat ovce, aby se ztratila?  Stačilo, aby se o něco déle zdržela na pastvině, případně poodešla o kousek dál, a stádo s pastýřem mezitím odešlo. Co musela udělat ovce proto, aby byla nalezena? Nic. Ovce není kočka, aby se sama dokázala vrátit. Co musel udělat pastýř, aby ji našel? Musel se za ní vydat, ujít kus cesty, zdolat nejedno údolí, vystoupat na nejednu horu, možná se spustit do nebezpečného útesu, aby ji našel a přinesl zpátky.

Co musel udělat marnotratný syn, aby se ztratil? Všechno. Odejít, to bylo jeho přání. Nikdo mu neodporoval, odešel, dokonce i s penězi z otcova dědictví. Dělal si s nimi, co chtěl, měl úplnou svobodu. Co musel udělat otec, aby jej našel? Nic. Byl trpělivý.

Zkuste si představit situaci, kdy už je syn pryč z domu, a má ještě peníze. Utrácí je s ženami nevalné pověsti, když s nimi dělá to, co se s takovými ženami obvykle dělá. V tom okamžiku za ním přichází otec.

Jak by se cítil syn? Není nic horšího, než když se rodiče objeví v tom nejméně vhodném okamžiku. Syn by se na otce jistě rozhněval. Nechtěl by s ním mluvit, a i kdyby mu třeba chyběly peníze, řekl by, že bude raději jíst to, co jedí vepři, než aby se vrátil k otci, který za ním slídí. Nikdo se nechce vrátit tam, kde je jeho svoboda omezovaná. Ale jelikož se nic z toho nestalo, syn se nakonec vrátil k otci, protože věděl, že ho bezpodmínečně miluje a velkoryse odpouští.

Každý z těchto obrazů naznačuje, že člověk pro svou záchranu, spásu, nemůže učinit vůbec nic. To Bůh je ten, kdo nás hledá, a nepřestává, dokud nás nepřivede zpět. Ke své spáse nedokážeme přispět ničím. Je to Boží zásluha, že jsme byli nalezeni. Dokonce i pokání je Boží dar, sami bychom se k němu nikdy nepřiměli.

Rád bych vás upozornil na jeden detail, který jsem v těchto podobenstvích objevil docela nedávno. Vždy jsem si myslel, že ztracená ovce nebo mince symbolizuje ty, kteří jsou mimo církev, mimo sbor, nejsou křesťany. Ale není tomu tak. Ovce z podobenství patřila do pastýřova stáda. To byla pastýřova ovečka. Podobně mince z druhého podobenství patřila ženě ještě dříve, než se ztratila. Bylo to její vlastnictví. Jinými slovy: podobenství nepojednává o nevěřících, kteří se ztratili. Tato podobenství jsou o nás, kteří patříme Bohu, Kristu, jsme členy církve, účastníme se večeře Páně, čteme Bibli. To my se Bohu ztrácíme. A ztrácíme se z různých příčin.

Někdo odchází na vlastní přání. Někdo se ztrácí, protože jeho pozornost přitahuje něco jiného. Někdo se ztrácí, aniž by pro to cokoli udělal.

Jak lze lidi najít? Některé je třeba z toho místa, kam spadli, zvednout. Jako tu minci. A vrátit ho zpět tam, kam patří. Některé lidi je třeba doprovázet či dokonce nést. Jako tu ovci. A někteří lidé se vrátí jen proto, že jim dáme svobodu odejít, a my zůstáváme trpělivě čekat. Když se vrátí, uvítáme je s otevřenou náručí. A pozveme je ke stolu. Uspořádáme pro ně párty nebo piknik.

Lidé jsou různí. A proto jsou různí i presbyteři a pastoři. Mezi kandidáty na presbytery jsou muži, protože mužem byl pastýř z podobenství. Jsou mezi nimi i ženy, které si svůj příklad berou od ženy, hledající minci.

Někteří jsou dobří v tom, že dokáží druhé lidi zvednout. Jiní dokáží ztracené citlivě doprovázet a motivovat. A ještě jiní jsou trpěliví, velkorysí, a mají dar uspořádat pro ty, kteří se vrátí, oslavu.

V poslední době usilovně přemýšlíme o tom, jaký by měl být náš sbor. Lidé v něm jsou jedineční a neopakovatelní. Proto se nedomníváme, že bychom měli nebo museli kopírovat vzory nebo modely práce, které jsou uplatňovány v jiných sborech. Nikdo není tak originální jako člen ostravského sboru. Každý z vás je unikát. A každý z vás se jedinečným způsobem ztrácí a je jedinečným způsobem nalézán.

Chci vás ujistit, že s novým presbyterstvem máme neutuchající touhu být ve způsobech hledání ztracených vynalézaví, trpěliví, důslední, vstřícní, soucitní, něžní a laskaví. Chceme se tomu učit u Boha, který je v podobenství vykreslen jako ten, kdo má o ztracené enormní zájem.

 

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Nalézt štěstí tam, kde bychom ho nehledali

Kam nás zavede otázka po štěstí?

Chci poslouchat

Zarmoucená Marta svědčí o naději

Zátěžová situace jako katalyzátor nově uchopené víry

Chci poslouchat

Zvednout se a odejít? Anebo zůstat?

O svobodě odejít a důvodech zůstat

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„