Hlavní postavou posledních čtrnácti kapitol knihy Genesis je bezesporu Josef. Tomuto hrdinovi jsme věnovali poslední tři kázání. Starozákonní vypravěč ovšem pracuje i s vedlejšími postavami. A na ty dnes zaměříme naši pozornost.

Nejstarším Jákobovým synem byl Rúben. Ačkoli mu náležela privilegia prvorozeného syna, nezhostil se této role úspěšně. Přesněji řečeno: svého výsadního postavení byl otcem zbaven. Stalo se tak poté, co se Jákob doslechl, že Rúben udržoval intimní poměr s jeho otrokyní Bilhou. Můžeme se domnívat, že Rúben chtěl tímto gestem vyjádřit nesouhlas s rozhodnutím svého otce Jákoba, který se po smrti své manželky Ráchel nepřiklonil ke své druhé právoplatné manželce Lei – která byla mimochodem Rúbenovou matkou – nýbrž k otrokyni Bilze.

V Jákobově rodině opakovaně narážíme na komplikované milostné vztahy, které s sebou polygamie nesla. Jestliže se v dnešní kultuře ozývají hlasy, vyzývající k renesanci polyamorie, tedy životního stylu, ve kterém člověk žije v několika milostných vztazích, měli bychom zpozornět, protože Bible nezastírá, jak zraňující a kontraproduktivní mohou tato alternativní vztahová uspořádání být. Monogamní manželství patří k největším výdobytkům křesťanského kulturního dědictví, bez ohledu na to, jak obtížně může být tento vztahový model v praxi naplňovaný.

Vraťme se zpět do našeho příběhu, v němž si všímáme, jak byla v Jákobově rodině uplatňována instituce prvorozenství. Před chvílí zaznělo, že Rúben byl z role prvorozeného sesazen. Ovšem automaticky do ní nenaskočil ani druhorozený Šimon, nebo Lévi, který se narodil jako třetí v pořadí. Také tyto dva kandidáti byli vyřazeni v důsledku incidentu se sexuálním podtextem. Bratři se rozhodli krvavě pomstít za sexuální násilí, jehož obětí se stala jejich sestra Dína. Míra krutosti, s jakou odplatu vykonali, otce roznítila natolik, že se začal rozhlížet po vhodnějším adeptovi.

Na scénu přichází Juda. I přesto, že se narodil až jako čtvrtý v pořadí, byl to nakonec on, komu byla svěřena vůdčí role mezi bratry. Asi vás nepřekvapím informací, že ani Judův pomyslný morální rejstřík nebyl čistý. Biblický vypravěč naznačuje, že na šikmé ploše se Juda ocitl ve chvíli, kdy si vzal za ženu Kenaanku. Měli spolu tři syny. Nejstarší z nich se oženil s Támar. Její manžel však zemřel ještě dříve, než otěhotněla. Jedním z nástrojů, jak ekonomicky zajistit vdovu, která neměla mužského potomka, bylo v té době tzv. levirátní právo, které přenášelo zodpovědnost za zplození dítěte s bezdětnou vdovou na bratra zesnulého manžela.

Ovšem Judův mladší bratr Ónan také zemřel dříve, než tuto povinnost splnil. Přesněji řečeno, zemřel právě z toho důvodu, že tuto povinnost neplnil. Po tomto incidentu se Juda zdráhal poskytnout Támaře svého posledního syna. Když tento Judův záměr Támar pochopila, rozhodla se, že se o roli matky postará sama. V přestrojení za prostitutku Judu svedla, a podařilo se jí s ním otěhotnět. Juda se na ni nejprve rozlítil a chtěl ji za její nestandardní sexuální vztahy usmrtit, když však vyšlo najevo, že on sám je otcem dítěte, svého jednání litoval.

Juda je jedním z bratrů, u kterého se v průběhu děje setkáváme s výraznou proměnou charakteru. Jestliže se jako mladík podílel na prodeji Josefa do otroctví a souhlasil s vykonstruovanou lží, kterou otci jeho zmizení vysvětlili, později, už jako otec, se taktéž musel vyrovnávat s bolestnou ztrátou vlastního dítěte. Všichni jeho tři synové zemřeli ještě za jeho života. A přesto to byl on, kdo místo zajatého Benjamína dal v sázku vlastní život.

Dovolte, abych vám připomenul některé důležité souvislosti. Josef, bratry nepoznán, se s nimi setkal v Egyptě. Tam vše režíroval tak, aby se bratři ocitli v situaci, která by se v maximální možné míře podobala té, při níž došlo k jeho prodeji do otroctví.

Co tomu předcházelo? Josef si nejprve ve vězení ponechal Šimeóna, aby získal záruku, že se bratři vrátí i s nejmladším sourozencem – Benjamínem. Na zpáteční cestě nechal bratrům nasypat do žoků stříbro, snad aby jim nabídl lákavou alternativu: odjet sice bez bratra, ale zato zbohatnout. V tomto testu bratři obstáli.

Poté, co hlad neustával, a oni byli nuceni opět cestovat do Egypta, se v roli zajatce ocitl Benjamín. Josef bratry opět lákal, aby bratra vyměnili za peníze, jak to kdysi učinili s ním. Juda tehdy na Benjamínovu obhajobu vyřkl tato slova: Dovol, aby tvůj otrok zůstal u svého pána v otroctví namísto tohoto chlapce, a chlapec ať smí se svými bratry odejít. Jak bych mohl k svému otci přijít, kdyby chlapec nebyl se mnou? Což bych se mohl dívat na utrpení, které by mého otce postihlo? Z citovaných slov je možné slyšet odvahu, ale také soucit s otcem.

Judova nabídka zástupnosti silně kontrastuje s tím, co Jákobovi, o něco dříve, nabídl Rúben. Svému otci doslova řekl: Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky! (Gn 42,37) Zaráží nás míra krutosti této nabídky a dost dobře nerozumíme, proč by měl Jákob kvůli absenci Benjamína ještě navíc usmrtit své dva vnuky? Rúben se zdá být člověkem, který zůstává vznětlivý a způsoby, jakým řeší problémy, nejsou zrovna vybíravé.

O to více vystupuje do popředí proměna, se kterou se setkáváme u Judy. Zkušenost s Támar, která mu předložila jeho vlastní pečetidlo, šňůrka a hůl, jako důkaz, který jej usvědčoval z intimního sblížení s ní, mu otevřela oči na nepopiratelnou hodnotu, jakou může mít zástava. Josefovi nabídl jako záruku sám sebe a nikoli smrt někoho blízkého, jak se o to pokoušel Rúben.

Na závěr se zastavme u otce Jákoba. Zdá se, že nedokázal opustit své stereotypy. Co mám na mysli? Tendence upřednostňovat syny zplozené s matkou Ráchel u něj přetrvávala i poté, co byl Josef bratry odklizen z cesty. Místo favorizovaného oblíbence Josefa se stal tatínkovým miláčkem Benjamín.

Vykladači se zamýšlí nad otázkou, proč jej Josef poté, co se v Egyptě stal mocným vládcem, nekontaktoval? Jeho pozice byla tak neotřesitelná, že se nemusel kvůli kontaktům s Kenaanem obávat nevole ze strany faraóna. Možná, že si později Josef uvědomil, že donášením na bratry přispěl ke zhoršení rodinného klimatu. Odtajnění skutečné příčiny jeho zmizení by pravděpodobně přitížilo křehkým vztahům mezi otcem a syny.

Mnohé události z Jákobovy rodiny, nám mohou z dnešního pohledu připadat za hranou, jiné kruté, bizarní či dokonce zvrácené. Pomsta byla nástroj, kterým se v Jákobově rodině obvykle řešily problémy. Dnes jsme si ukázali, že se k ní uchýlil Rúben, měl k ní nakročeno Juda, a spolu s ním vlastně všichni Josefovi sourozenci, když se rozhodli jednou provždy zbavit nepřizpůsobivého brášky.

Nepřekvapuje nás tudíž, že za vrcholný moment celého Josefova příběhu smíme považovat výzvu k odpuštění a smíření. Existuje mezi těmito slovy nějaký rozdíl? Odpuštění je spojeno s uvolněním negativních emocí na straně ukřivděného. Smíření je o úroveň hlubší, protože jsou do něj zapojeny obě strany, které usilují o obnovu důvěry a harmonii. To se mnohdy neobejde bez ujasnění příčin konfliktu či snahy porozumět pohledu druhé strany. Proces smíření smíme považovat za úspěšný, jestliže dojde k navrácení vztahu do normálu, nebo dokonce k většímu porozumění. Vyhrocenost a extrémnost všech možných podob konfliktů, s nimiž se setkáváme v Jákobově rodině, nás má zbavit dětinských póz, které začínají slovy: Nikdy se s ním nesmířím, neboť mi udělal něco neodpustitelného. Nic takového totiž není.