Každé ze čtyř evangelií spojuje začátek Ježíšova veřejného působení s jinou událostí. To, co jednotliví evangelisté umístili jako úvod svého svědectví o Ježíši ovšem nebyla náhodná volba, ale jejich hluboký literární, a hlavně teologický záměr.

Jestliže v Markově evangeliu je exorcismus tím vůbec prvním, co Ježíš veřejně koná, pak je tím naznačeno, že Ježíšova role se bude týkat především odstraňování překážek, které člověku brání v tom, aby se mohl přiblížit Bohu. Nikdo by neměl zlehčovat sílu Božího protihráče, smíme číst mezi řádky nejstaršího evangelia.

V Lukášově evangeliu se Ježíš na začátku své mise ocitá na kazatelně. Ústřední myšlenky jeho kázání vyzdvihují skutečnost, že v něm přišel do světa zachránce odmítaných, přehlížených, odsunutých na okraj společnosti. Není divu, že ti, kterým se tehdy potlesku od Ježíše nedostalo, mu okamžitě začali usilovat o život.

V Janově evangeliu nacházíme Ježíše se svým doprovodem na svatbě, kde dochází k velmi štědrému, ba až plýtvavému proměnění vody ve víno. To symbolizuje přemíru Boží milosti, která byla ve Starém zákoně spojována s mesiášským věkem.

A tím se dostáváme k evangeliu podle Matouše. Všimněte si, co všechno nám chce Matouš sdělit ještě dříve, než nás pozve k poslechu Ježíšova kázání. Především popisuje raketový nástup Ježíšovy popularity. Během několika dní ho následovaly zástupy lidí. Ježíš se stal oblíbeným uzdravovatelem a lidé k němu přicházejí, protože takový druh pomoci a naděje potřebují. A přesto, anebo možná právě proto, Ježíš náhle přerušuje úspěšné uzdravovací turné, aby dal najevo, že hlavním komponentem jeho služby bude vyučování.

Ježíš nedal průchod rychle se rozbíhající kariéře úspěšného léčitele. Couvl, stáhl se, aby svým učedníkům sdělil něco v tomto smyslu: Pozor! Musíme na chvíli zpomalit, abych vám mohl říci, v čem tkví podstata božího života. Pokud nebudeme opatrní, mnozí si začnou myslet, že jsem tu proto, abych dělal věci, které lidé od divotvůrců běžně očekávají, zatímco já jsem tu proto, abych obrátil hodnotový svět naruby.

A pak, aby to doložil, blahoslaví tiché, mírné lidi, kteří jako by nikdy ničeho nedosáhli. Blahoslaví zbídačené a truchlící, přikrčené na okrajích světa úspěchu, výkonu, násilí. Jinými slovy: První věc, kterou Ježíš učí o Boží vlády, je skutečnost, že je určeno lidem, kteří jsou v nouzi materiální, vztahové, duchovní či kterékoli jiné.

Kdybychom si vypůjčili formulaci, kterou Ježíš později sám zmíní v kázání, zněla by následovně: Slyšeli jste, že bylo řečeno: Blahoslavení jsou bohatí, šťastní, silní, spokojení, bezohlední, lstiví a agresivní – ale já vám říkám: blahoslavení jsou chudí, plačící, tiší, hladoví, milosrdní a pronásledovaní pro spravedlnost.

Ježíš žehná lidem, které měla tehdejší společnost za zkrachovalé a neúspěšné. Ježíš jim neříká, aby se dali dohromady. Nazývá je blahoslavenými, protože k lidem s prázdnýma rukama se Boží přízeň obrací.

1 Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. 2 Tu otevřel ústa a učil je:  3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.  4 Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.  5 Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.  6 Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. 7 Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství.  8 Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.  9 Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.  10 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.  11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.  

Nemáme žádný Ježíšův portrét, ale v blahoslavenstvích je nám odhalena Ježíšova vnitřní krajina. Ježíš žil každé z těchto „blahoslavení“. On je ten chudý, který nemá, kam by hlavu složil. Muž bolesti, obeznámený se zármutkem. Tichý král, který nepřichází v síle, ale v milosrdenství. Ten, kdo hladoví a žízní po spravedlnosti v pokřiveném světě. Ten, kdo je tupen a pronásledován. Ježíš znal každé z blahoslavenství zevnitř, do hloubky. Věděl přesně, kde lze nalézt požehnání a Boží přítomnost. Žil to, co říkal – že celý život je požehnaný, dokonce i ty zkušenosti, kterým se chceme intuitivně vyhnout.

Milí přátelé, blahoslavenství jsou vypovězena jako oznamovací nikoli rozkazovací věty. Je tomu tak proto, že Ježíšův seznam blahoslavenství není návodem, jak si opatřit Boží požehnání. Požehnání není Boží odměna za splněné úkoly, nýbrž velkorysý dar, na který lze náležitě odpovědět vděčností a radostí.

Vyjádřeno ještě jinak: Blahoslavenství nejsou vstupními podmínkami pro příslušnost k Božímu království, nýbrž popisem toho, jak vypadá život poté, co byl člověk Bohem zachráněn. Blahoslavenství ukazují, jak se žije po přijetí milosti, nikoli jak si lze milost zasloužit – což ostatně není možné.

Pokud blahoslavenství překroutíme v povinnosti, mineme Ježíšův hlavní záměr. Naše životy mají být žity „protože jsme požehnaní“, nikoli „abychom byli požehnaní“ – a to je koneckonců možné jen tehdy, když požehnání přichází jako první.

Jak se týkají blahoslavenství učednictví, o kterém celý rok intenzivně uvažujeme? Matoušovo evangelium nenechává nikoho na pochybách, že Ježíš je především učitelem. Ježíš nezačíná břemenem, které je třeba nést, ani měřítkem, které je třeba splnit, ale zaslíbením, vysloveným nad lidmi, kteří se už nemají kam obrátit. Nejde o soubor předpisů, nýbrž o vizi toho, kde spočívá pravé štěstí. To první, co Ježíš svým žákům – učedníkům adresoval, byla blahoslavenství. Blahoslavenství vyhlašující Boží milost. Blahoslavenství přinášející povzbuzení.

Pláčeš-li, nespěchá tě vyvést z tvého zármutku. Setkává se s tebou právě v něm. Hladovíš-li po spravedlnosti, kterou nejsi schopen vytvořit, jsi-li tichý, přehlížený nebo nepochopený, království nebeské je tvé.

Učednictví nespočívá ve výstupu po duchovním žebříčku až k blahoslavenstvím. Učednictví znamená být vtažen do Ježíšova života, smrti i vzkříšení. Dříve než tě Ježíš nazve světlem, dříve něž od něj směrem k tobě zazní výzva k uskutečňování spravedlnosti, tě Ježíš nazývá blahoslaveným.

Blahoslavení jsou zkroušení srdcem, neboť neotupěli.

Blahoslavení jsou ti, kdo upozornili na zlo, neboť promluvili tam, kde jiní šeptali.

Blahoslavení jsou učitelé, kteří učili pravdu, i když zakázána.

Blahoslavení jsou novináři, kteří tiskli to, na čem záleželo, ne to, co se prodávalo.

Blahoslavení jsou staří, kteří nás varovali.

Blahoslavení jsou mladí, kteří nechtěli zdědit lež.

Blahoslavení jsou ti, kdo ještě cítí zármutek, neboť nevydali svou duši cynismu.

Blahoslavení jste, znáte-li radost, kterou je náš Bůh v Kristu, neboť to mění úplně všechno.