Advent se v dějinách křesťanské církve začal slavit ještě dříve, než byly oficiálně stanoveny oslavy Vánoc. Oslavy adventu trvaly původně šest týdnů. Když si všímám, co se děje kolem nás – v Shopping Parku se letos vánoční strom rozsvěcoval 17. listopadu, v Olomouci začaly vánoční trhy 19. listopadu, v Brně 24. 11., a mohl bych pokračovat dalšími městy – zjišťuji, že čtyřtýdenní adventní čas se v naší společnosti neustále uměle prodlužuje. Skoro by se zdálo, že by se křesťané mohli vrátit k původní délce šestitýdenních oslav a nikomu by to dnes nepřipadalo divné.

Jako křesťané jsme se od 4. června, kdy jsme slavili svátek Trojice, ocitli na půl roku v tzv. svatodušním období, kterému v liturgii dominuje zelená barva. Dnešní nedělí jsme vpluli do období adventního, kdy se budeme koupat v barvě fialové. Patrně nás bude čekat plavání proti kulturním trendům, kterým dominují hektické nákupy, vánoční městečka, večírky, besídky, koledy, dekorace a světélka. To vše může být velmi příjemné, ale také únavné a vyčerpávající.

Advent není pro křesťany pouze období, které předchází Vánočním svátkům. Jinými slovy: nepřipravujeme se v něm pouze na oslavy Ježíšova narození, ale všímáme si rovněž důrazu, který je v komerčním světě zcela opomenut, ale ke kterému se Bible opakovaně vrací – k výhledu k Ježíšovu druhému příchodu. Před chvílí jsme společně recitovali vyznání víry. V druhé části tohoto vyznání se adventní motiv objevuje ve formulaci, která o Ježíši říká: „(…) přijde soudit živé i mrtvé“. V závěru bohoslužby se budeme modlit Otče náš, kde se také setkáváme s adventním tématem. Mám na mysli hned první prosbu: „Přijď království tvé“.

V prvotní církvi bylo očekávání Kristova druhého příchodu velmi živé. Raná církev navazovala na Ježíšovy výroky, které o tomto završení dějin vypovídaly.

Markovo evangelium 13. kapitola:  Ale v těch dnech po onom soužení zatmí se slunce, a měsíc ztratí svou záři, 25  hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, se zachvějí. 26  A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblacích s velikou mocí a slávou. 27  Tehdy vyšle anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř úhlů světa, od nejzazších konců země po nejzazší konce nebe. (…) 32  O onom dni či hodině neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, jenom Otec. 33  Mějte se na pozoru, bděte, neboť nevíte, kdy ten čas přijde. 34  Jako člověk, který je na cestách: než opustil svůj dům, dal každému služebníku odpovědnost za jeho práci a vrátnému nařídil, aby bděl. 35  Bděte tedy, neboť nevíte, kdy pán domu přijde, zda večer, či o půlnoci, nebo za kuropění, nebo ráno; 36  aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde. 37  Co vám říkám, říkám všem: Bděte!“

Některé Ježíšovy výroky o příchodu Syna člověka naznačují, že počítal s relativně blízkým zakončením lidských dějin, neboť hovořil o tom, že konec nastane brzy, je doslova za dveřmi, jeho svědky budou dokonce samotní jeho současníci. ŽE se tak stane tehdy nepochyboval nikdo, ovšem KDY se tak stane, nikdo nevěděl. Nejasnost do celé záležitosti vnášely výklady, které se snažily rozklíčovat smysl Ježíšových výroků o příchodu Syna člověka, které pronesl týden před tím, než byl ukřižován. Někteří se domnívali, že mnohé z toho, co Ježíš předpověděl, se vyplnilo již následující týden, kdy umíral zástupnou smrtí na kříži.

Ve zmíněných výpovědích se ovšem setkáváme také s částmi, které hovoří o budoucím pronásledování, věznění, výsleších a rozkolech v rodinách. Koho se tato prorocká slova týkala a jaký byl důvod pronásledování? Jednoznačně je můžeme vztáhnout na Ježíšovy následovníky, kteří jednak odmítali božské nároky římských císařů a zároveň se začali vzdalovat židovstvu, které zavrhovalo Ježíšovo mesiášství ve znamení kříže a dále vyhlíželo příchod vojenského lídra, který zavelí k útoku na římské okupanty.

S tím souvisí událost, které se Ježíš ve svém prorockém výhledu věnoval docela detailně. Jednalo se o židovské povstání a římskou odvetnou trestní výpravu v roce 70 po Kristu. Tehdy došlo ke stržení jeruzalémských hradeb a zboření jeruzalémského chrámu.

Není bez zajímavosti, že právě do tohoto období spadalo první písemné zpracovávání evangelií. Jejich autoři si tehdy nemohli nevzpomenout, že to, čeho byli očitými svědky, před 40 lety Ježíš předpověděl.

Ať už se pozdější vykladači Ježíšových slov přikláněli ke krátkodobé, střednědobé nebo dlouhodobé lhůtě naplnění Ježíšových proroctví, všichni shodně zdůrazňovali, že tou nejpřiměřenější reakcí je bdělost a připravenost. Ano, tak na Ježíšovy výroky reagovaly první generace křesťanů, které byli kvůli víře vystaveny pronásledování a ohrožení života. Jejich naléhavé volání nám Bible dokonce zachovala v původní řeči – aramejštině. Toto zvolání znělo MARANATHA, což znamená Pane přijď!

Komerční tlaky, které způsobují akceleraci adventního období, nás přesto mohou něčemu důležitému naučit. Ježíšův advent je v novozákonní literatuře vykreslován jako napětí mezi tím, co již zakoušíme a tím, co teprve přijde. A tuto zkušenost si smíme znázornit na tom, co vidíme kolem sebe: ačkoli ještě nejsou Vánoce, přesto jsou již nyní obchody a náměstí vyzdobeny vánočními stromy. I přesto, že do dne, v němž si budeme připomínat Ježíšovo narození, zbývá ještě několik týdnů, přesto už teď slyšíme v rádiích a nákupních centrech koledy. Ještě nejsou Vánoce, ale vánoční atmosféra je všude kolem nás. Bible podobně interpretuje Boží království: ačkoli ještě nezakoušíme jeho plnost, díky Ježíšově příchodu do světa lidí je již nezpochybnitelně přítomno mezi námi.

Typické vyhodnocení dnešních křesťanů bychom mohli vyjádřit následovně: Jestliže nevíme, kdy Ježíš znovu přijde, nemá smysl se tím zabývat. Všimněte si, že v Markově evangeliu dominuje protikladný závěr: Protože nevíme, kdy Ježíš přijde, je třeba na to myslet stále. Jestliže dnešní křesťanstvo se přiklání ke způsobu vyhodnocení – Nevíme, kdy se Ježíš znovu vrátí, může to být klidně za sto, tisíc i milion let – pak první církev dospěla k úplně jinému závěru: Jelikož nevíme, kdy se Ježíš vrátí, měli bychom počítat s tím, že to může být klidně dnes večer, o půlnoci nebo s rozbřeskem zítřejšího dne. 

Od prvotních křesťanů se dále můžeme učit s jakou samozřejmostí hovořili o tom, že Ježíšův advent se vlastně děje stále a týká se kterékoli oblasti života. Co my s tím můžeme dnes udělat? Nechci vám navrhovat, abyste se zřekli účasti na vánočních večírcích a programech či se obloukem vyhnuli vánočním městečkům. Nebudu vás odrazovat od nákupu vánočních stromků nebo zdobení domácností světélky nebo věnci se svíčkami. Nechci vás přemlouvat, abyste nekupovali drahé dárky a zredukovali množství vánočního cukroví.

Ale chci vás vyzvat, abyste se v průběhu letošního adventu na chvíli zastavili a přemýšleli, jak v tom celém předvánočním shonu můžeme být vnímavější na Ježíšovu přítomnost. Ježíš přišel do tohoto světa. Svým životem, smrtí a vzkříšením jej celý proměnil. Ačkoli se vrátil zpět ke svému Otci, slíbil, že s námi prostřednictvím svého Ducha zůstane, což lze nejhmatatelněji zakoušet v prostředí církve.

Až budeme vychutnávat vánoční punč a k naším uším bude doléhat líbivá melodie koled, nezapomeňme, že navzdory vánoční idylce svět dosud není v pořádku. Nelze se spokojit se stavem, v jakém se nachází svět kolem nás ani svět v nás. Vyhlížíme plnost, o které Ježíš mluvil a kterou Bůh slíbil dát. MARANATHA, Pane přijď!