„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Neděle 16.3.25   svátek má Elena a Herbert

Úvod Chci poslouchat Ale když to říkáš ty

Ale když to říkáš ty

Ale když to říkáš ty

Úvod Chci poslouchat Ale když to říkáš ty

Ale když to říkáš ty

Ve 4. kapitole Matoušova evangelia se nachází příběh o povolání rybářů Jakuba, Jana, Petra a Ondřeje. Evangelista Lukáš nás v dnešním textu seznamuje s detaily, které této události předcházely.

Jednou se na něj lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte své sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.“ Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi.“ Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.  

Matoušovu verzi například doplňuje zmínkou o zázračném uzdravení Petrovy tchýně, což by znamenalo, že se Ježíš a Petr již dříve setkali. Známost s Petrem nyní Ježíšovi přišla vhod, neboť se mohl na něj bez obav obrátit s prosbou o zapůjčení lodě, která se rázem proměnila v plovoucí kazatelnu.

Petr už to ráno stejně neměl na rybolov ani pomyšlení.  Lovil celou noc. Ale neúspěšně. Zbývalo už jen očistit sítě a zamířit domů do postele. V tomto ne zcela komfortním rozpoložení souhlasil s tím, že ještě vyslechne Ježíšovo kázání. Ovšem stále to ještě nebylo vše. Následně byl Ježíšem požádán, aby zajel s lodí na hlubinu a spustil sítě.

Nikdo by se nedivil, kdyby se v Petrově reakci objevil podrážděný tón: Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Petr přesto svolil: Ale na tvé slovo spustím sítě. Víme, co následovalo: nepředstavitelné množství ulovených ryb způsobilo, že se rybářům začaly trhat sítě. Jedna loď nedokázala celý úlovek pojmout. A dokonce i poté, co byl náklad rozdělen do dvou lodí, se lodě jen tak tak udržely nad hladinou.

 

Dvě lodě plné ryb znamenaly pro rybáře nejen štědré zajištění potravy, ne zcela zanedbatelný výdělek a nadějné vyhlídky do budoucnosti. Co ale udělal Šimon a ostatní poté, co dotáhli lodě plné ryb k břehu? Všechno tam nechali a šli za Ježíšem. Samozřejmě, že jednoho dne by jakékoli nadměrné množství ryb bylo zkonzumováno a výdělek utracen. Rybáři by se vrátili k jezeru, posadili do svých lodí, vzali do rukou sítě a to, co by museli dělat je starat se o úlovek, díky němuž by zajistili obživu. To vše přesto opustili, protože jim bylo svěřeno poslání, starat se o vymýcení hladu, který ryby ani jiné jídlo nenasytí.

Mnozí lidé mají i v dospělosti slabost pro pohádky. Zpravidla je na nich nejvíce fascinuje ten moment, kdy dojde k proměně žáby v prince, ošklivého káčátka v nejzářivější ze všech labutí, ošuntělého nuzáka v krále říše. Pohádky jsou příběhy proměn. S proměnou se setkáváme rovněž u obyčejných lidí, kterým říkáme učedníci. Učedníci nepatřili k lidem z vyšších společenských vrstev, nebyli vzdělaní, jejich outfit nebyla zdaleka dokonalý, stejně jako vystupování. Kdybychom je shromáždili do jedné místnosti, ani člověk s tou nejdivočejší fantazií by si nedokázal představit, že tato smečka divoce vyhlížejících chlapů může změnit svět. Ale přesně to se stalo. Učedníci změnili svět, protože začali místo ryb lovit lidi.

 

První pravidlo rybolovu je lovit tam, kde jsou ryby. Ježíš Petrovi naznačil, že je to tam, kde je voda hluboká. Co to znamená? Jestliže žijeme životy na povrchu, obvykle se nesetkáme s nikým, kdo by stál o pomoc. Ostatně k pobytu v mělké vodě není třeba mnoho odvahy.

Ježíš obvykle nevstupuje do lidských životů v etapách, kdy si je člověk jistý, že má vše pod kontrolou, případně je zaplaven úspěchem. Mnohem častěji se tak děje v situacích a na místech, kde selhává a cítí se zmatený. Právě tam snadněji zaslechne Boží oslovení. Petrovo povolání je toho příkladem.

Ježíš cíleně přiměl Petra, aby se přesunul na hlubinu. A ani v našem případě nechce, abychom zůstali brouzdat mělčinami života. Pouze v hluboké vodě se setkáme s lidmi, kteří budou hladoví po něčem více než je jídlo, které by je nasytilo, kteří budou hledat něco stálejšího než krátkodobé úspěchy.

Lovit lidi znamená vytáhnout je z prostředí, ve kterém zdomácněli a pozvat je do prostředí nového, ke vztahu s Bohem, díky němuž budou dýchat lépe, žít svobodněji, jednat celistvěji než kdykoli předtím. Jestliže kvůli Bohu něco ztratíme, pak jen proto, abychom objevili mnohem, mnohem víc.

 

Příběh o Petrovi se vám možná spojí s vlastní zkušeností, kdy jste ve svém životě, vztazích, práci, zakoušeli neúspěch, selhání. Naše dny prostupovala prázdnota. Čas plynul, ale my jsme jej nedokázali ničím kvalitním zaplnit. Naše očekávání se nenaplnila. Ztratili jsme i to, co jste dlouhou dobu budovali. A s tím vším se někam vytratil cíl a smysl života.

Když naše projekty nevyjdou, obvykle hledáme, kdo za to může? Někdy se člověk obrátí proti sobě a začne se za vlastní nezdary trestat. Jindy dojde k závěru, že za to mohou druzí a začne chrlit výčitky směrem k nim. A vždy lze ještě obvinit Boha, že nám nedovolil zrealizovat naše sny.

Do neodpuštění se člověk může snadno zaplést, když se jako ryba vrhá do sítě vlastní nespokojenosti. Ale copak nám může nějak pomoci to, že se držíme zášti, hněvu, nenávisti nebo neodpuštění? Ježíš má pro nás něco mnohem lepšího. Radí nám, abychom tam nechali ty věci ležet a šli s ním dál.

 

Všechno tam nechali. Co se skrývá za slovem všechno? Jestliže opustili všechno, čeho se předtím drželi? Anebo možná osobněji: čeho se držíme? Nemyslím teď na věci, které máme ve skříních, kůlnách, garážích. Není jich málo, lišíme se v tom, nakolik k nim lneme, ale není to všechno.

Lidé se velmi často drží svého přesvědčení, svých názorů a postojů, někdy i svých obav, zklamání, zranění, křivd, předsudků, pohodlí, iluzí a sebeklamů. Je ještě něco, co byste přidali do tohoto seznamu? Ano, samozřejmě: držíme se lidí, které máme rádi, vztahů, na kterých záleží, hodnot, které vyznáváme, věcí dobrých, správných, příjemných.

Čeho se držet a co pustit? To je těžká otázka. Volba je na nás a nese s sebou důsledky. Dovolte mi, abych vám položil otázku: držíte se toho, co činí váš život hlubší a vás samotné laskavější, anebo jste svázáni s věcmi, které vás zotročují a brání vám v rozletu? Držíte se toho, co vás s ostatními lidmi spojuje, anebo je pro vás důležitější mít to své, byť vás to od druhých vzdaluje či dokonce izoluje?

 

Největším zázrakem dnešního příběhu nejsou dvě lodi plné ryb, ale Petrovo rozhodnutí dovolit Bohu být Bohem jeho života. Petr před Ježíšem nijak netajil, že je vyčerpaný, znechucený, nahněvaný. To vše bylo až příliš zjevné a čitelné. Jeho reakce přesto byla: Ale když to říkáš ty.

To je klíč k zázrakům. Dovolit Bohu, aby byl Bohem našich obav, zklamání, selhání, bolestí, rezignací. Navzdory našemu vyhodnocení říci: ale když to říkáš ty.

To je klíč k zázrakům. Dovolit Bohu, aby byl Bohem našich úspěchů, výher, vítězství, pochval, odměn, slávy. Navzdory našemu opojení říci: ale když to říkáš ty.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Nikodém na cestě k oslavě Vzkříšení

Kdo se moc ptá, moc se dozví. Otázka je, co s tím pak udělá?

Chci poslouchat

Umění opustit

Věci důležité, důležitější a Boží

Chci poslouchat

Co se skrývá za oponou modliteb?

Jak se vyhnout zkreslením ohledně modliteb?

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„