Minulou neděli jsme přemýšleli o tom, jaký vztah zaujímáme k Ježíšovi. Vypozorovali jsme dva závěry. Ten první se týkal jisté neochoty se tímto tématem vůbec zabývat. Druhý spočíval v nedůslednosti, která se týká dopadu Ježíšova nároku na naši každodennost. Dnes si detailněji popíšeme jeden z možných přístupů k Ježíšovi, který ztělesňuje Nikodém.
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“ Nikodém se ho otázal: „Jak se to může stát?“ Ježíš mu řekl: „Ty jsi učitel Izraele, a tohle nevíš? Amen, amen, pravím tobě, že mluvíme o tom, co známe, a svědčíme o tom, co jsme viděli, ale vy naše svědectví nepřijímáte. Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. (Jan 3,1-15)
Jestliže C. S. Lewis řekl, že ohledně Ježíšovy osoby existují pouze tři možná vyhodnocení – byl buď lhář, šílenec nebo Pán – Nikodém by podle této klasifikace spadal do posledně zmíněné kategorie. V rozhovoru s Ježíšem o něm řekl: Rabi, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Jak to mohl Nikodém vědět? Není pochyb o tom, že očití svědci zázraků mluvili o Ježíšovi s vysokou mírou zaujetí, ba fascinace. Ovšem Nikodém se pídil po hlubším zdůvodnění toho, co se v náboženském světě v souvislosti s Ježíšem dělo. Potřeboval si některé věci ověřit, jiné interpretace zpřesnit či korigovat. Nikodémův opatrný a zkoumající přístup nás upozorňuje na to, že v Ježíšově blízkosti se nejen tehdy, ale nepochybně i dnes vyskytují lidé, jejichž víra má své pochybnosti, námitky, výhrady. Ježíš, který si v noci vyhradil čas na hluboký rozhovor s Nikodémem, je příkladem toho, že máme tyto lidi citlivě a s porozuměním přijímat, naslouchat jim a doprovázet je.
Evangelista Jan jej vykresluje Nikodéma jako předního náboženského intelektuála své doby, který byl zároveň členem nejvyšší židovské rady. Příslušnost k vyvolenému židovskému národu byla v tehdejším judaismu rozhodující kritérium. Jestliže jste se narodili jako duchovní potomci Abrahama a Sáry, v pomyslné loterii náboženských identit jste byli vítězové. Tuto základní premisu Ježíš zpochybnil, když řekl: království Boží může spatřit ten, kdo se narodí znovu.
Pro Nikodéma to bylo sdělení natolik šokující, že se raději ihned ujistil, zda Ježíše pochopil správně. Kdybychom jeho doplňující otázku parafrázovali, tázal se takto: chceš snad říct, že identita člověka může záviset na něčem jiném než na jeho židovském původu, který přijal od svých rodičů? Ano, zněla Ježíšova odpověď, být součástí Abrahamova rodokmenu není pro Boží království jediné ani rozhodující kritérium. Já ztělesňuji novou šíři Boží nabídky, která dává i nežidům možnost být součástí Boží rodiny.
Nikodém si pravděpodobně ani neuvědomil, kdy se jeho role proměnila z učitele na studenta. Ale to, co jej pravděpodobně zneklidňovalo mnohem více, byla skutečnost, že si nebyl vůbec jistý, jak tuto novou látku zpracovat. Celý rozhovor s Ježíšem završil svým konsternovaným dotazem: Jak se to může stát?
Ježíš v této souvislosti použil slovo znovuzrození. Význam tohoto slova v průběhu křesťanských dějin poněkud zmutoval a stal se termínem, který v současném evangelikálním prostředí popisuje dramatický moment obrácení, v němž člověk přijímá Ježíše Krista jako svého osobního Pána a Spasitele.
Nelze s jistotou říci, že to bylo něco, čím prošel Nikodém. Výsledkem jeho prvního setkání s Ježíšem nebyl radikální rozchod s dosavadním způsobem života, který by se alespoň v náznacích podobal povolání Ondřeje a Petra, kteří nechali na břehu své sítě. Nikodém nebyl ani zdaleka tak radikální jako celník Matouš, který kvůli Ježíšovi opustil svou práci. Jaký byl další vývoj Nikodémova vyhodnocení Ježíše?
Janovo evangelium se o Nikodémovi zmiňuje ještě dvakrát. Nejprve v 7. kapitole, kde Nikodém tlumí rozhněvané farizeje a velekněze, kteří se o Ježíšovi vyjadřují s neskrývaným pohrdáním. Nikodém, na základě vlastní zkušenosti, nepochyboval o tom, že by se Ježíš dokázal obhájit. Proto své kolegy mírnil slovy: Odsoudí náš zákon někoho, aniž ho napřed vyslechne a zjistí, čeho se dopustil? Na tato jeho slova však reagovali osobními útoky, v nichž znevažujícím způsobem naznačovali, že Nikodém zřejmě pochází z Galileje, zastává-li se Galilejského Ježíše.
Poslední zprávu o Nikodémovi zařazuje Jan téměř na samotný konec svého evangelia. Nacházíme tam popis scény, která se odehrála po Ježíšově ukřižování, v noci z Velkého pátku na Bílou sobotu. Nikodém tehdy spolu s Josefem z Arimatie přinesli velké množství vonných látek, které spolu s Ježíšovým tělem zabalili do lněných pláten. Následně Ježíše pohřbili v jednom z dosud neobsazených hrobů v zahradě.
Běžný čtenář by nejspíš vyhodnotil jednání obou mužů jako odvážné a riskantní. A měl by pravdu. Jestliže však zohledníme tehdejší kultický kontext, otevře se před námi ještě další významová rovina. Podle starozákonních kultických předpisů (Numeri 19:11-13) se každý, kdo by se dotkl mrtvého těla, stal nečistým na sedm dní. Teprve po absolvování očistného rituálu bylo takovému člověku umožněno konzumovat velikonočního beránka a účastnit se sváteční hostiny.
Nikodém, coby farizej, a tedy zastánce přesného dodržování Mojžíšova zákona, si byl nepochybně vědom důsledků svého jednání při pomazání Ježíšova těla. V dilematu, zda upřednostnit starou rituální tradici, anebo nový Ježíšův výklad o narození shůry, které zprostředkovává voda a Duch, dal přednost Ježíši.
Evangelista Jan má zvláštní zálibu v tom, že ke jménům svých hrdinů, připojuje komentář, upomínající na důležitý moment z jejich života. V 7. kapitole o našem dnešním hrdinovi napsal: Nikodém, který za Ježíšem již předtím přišel. V 19. kapitole k jeho jménu připojil dovětek: Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci.
Ačkoli nevíme, čemu přesně Nikodém o Ježíšovi věřil, a dost možná to nevěděl ani on sám, smíme si být jisti, že noční rozhovor, který spolu vedli, pro něj znamenal mnoho. Evangelia popisují důsledky tohoto dialogu jen v náznacích. Připomínám: v prvním případě se Nikodém v nejvyšších kruzích tehdejší společnosti zasadil o spravedlnost, ve druhém případě projevil úctu vůči tělesným ostatkům. Obě tato gesta byla odvážná a šlechetná.
Díky Bohu za všechny, kteří se po setkání s Ježíšem, podobně jako Zacheus, ihned rozhodli vrátit vše, co předtím nakradli. Díky Bohu za všechny alkoholiky, kteří uvěřili, a v tu chvíli přestali pít. Díky za všechny, které setkání s Boží láskou změnilo natolik radikálně, že přestali druhým ubližovat, šikanovat je, nebo dokonce zneužívat.
Díky Bohu za všechny lidi, kteří jsou zvídaví, kteří mají otázky, kteří potřebují čas na to, aby o všem, co je jim předkládáno k víře, přemýšleli, stejně jako Nikodém. Dost možná, že ani po letech si nejsou jisti, čemu vlastně věří. A přesto smíme doufat, že se jejich život mění. Důsledek setkání (či opakovaných setkávání) s Ježíšem se propisuje do jejich životních linek pozvolna. V maličkostech. I to je cesta učednictví. A mnozí po ní jdou. Díky Bohu za ně.
Evangelista Jan písemně nezachytil pouze příběh svého radikálního rozhodnutí, kdy spolu bratrem Jakubem nechali sítě na břehu, otce v lodi, a šli za Ježíšem. Vypráví také příběhy jiných typů učedníků: zaneprázdněné hospodyně Marty; Tomáše, pragmatika, orientovaného na ověřitelná fakta; nebo hloubavého náboženského intelektuála Nikodéma.
Typologie Ježíšových následovníků se Nikodémovou postavou významně rozšiřuje. Jaká specifika s sebou nese? Nikodém nenechal otázky spojené s Ježíšem utopit v proudu životních starostí. Naopak, dal jim průchod v naději, že se v temnotě svých pochybností neztratí a dočká svítání. Tomuto stylu tázání šel Ježíš v rozhovoru s ním naproti.
