Minulý pátek, na Noci otevřených kostelů, za mnou přišla paní Eva, která byla organizátory pozvaná, aby návštěvníky seznámila s uměleckou hodnotou vitrážových oken v našem kostele. Položila mi zajímavou otázkou: Pane faráři, na každé ze tří vitráží je vyobrazen Ježíš. Na levé straně k sobě zve ty, kteří jsou unavení prací a obtíženi břemeny. Na pravé straně je vyobrazen ve společnosti dětí, jejichž rodičům říká – Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Království Boží. Zajímalo by mě, proč je uprostřed Ježíš vyobrazen s křížem, ale sám, bez lidí?  

Odpověděl jsem takto. Interiér kostela navrhovali architekti pro evangelíky, tradičně zakotvené v luterské teologii. Středem a centrem luterské teologie je Ježíš Kristus a kříž. To je také důvod, proč byl nejen doprostřed vitráží, ale také do samotného středu oltářního prostoru umístěn kříž.

Proč je na centrální vitráži Ježíš vyobrazen s křížem sám? Protože spasení je jeho výlučným dílem. Fyzickou, emocionální i duchovní tíhu kříže vzal Ježíš na sebe. Kvůli hříchu celého světa, kterým byl obtížen, zakusil, jak od něj Bůh poodstoupil. Touto zkušeností prošel a protrpěl ji za nás, abychom my tuto zkušenost již nikdy nemuseli učinit.

Centrální vitráž, na které je vyobrazen Ježíš s křížem, je klíčem k pochopení obou postranních. Jen díky tomu, že Ježíš vzal na sebe všechna naše břemena, nezní výzva, abychom u něj složili vše, co nás tíží, jako laciná útěcha. Jeho slova jsou kryta tou nejvzácnější hodnotou – životem, který v náš prospěch obětoval. Tak by mohl znít komentář k vitráži nalevo od kříže.

Pravá vitráž zachycuje děti, o kterých Ježíš prohlašuje, že jim patří Boží království. Čím si to zasloužily? Ničím. Ve starověké kultuře neexistovalo něco jako dětská práva. Pocit naprosté odkázanosti na rodiče, jako jediný zdroj obživy a bezpečí, byl pro děti životní konstantou. Podobně je tomu s člověkem, který touží po Božím království. Nemůže si nic nárokovat, pouze přijmout to, že je zahrnut nezaslouženou láskou, která se jej dotýká a objímá jej. Boží lásku a bezpodmínečné přijetí demonstroval Ježíš dětem dotekem. V Evangeliu podle Marka čteme: objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim.

Naší pozornosti by nemělo uniknout, že vyobrazení všech tří figurálních vitráží vyznívá tak, aby bylo nade vše zřejmé, že křesťanství není jedním z mnoha náboženství, které člověku předkládá výčet toho, co musí udělat, aby byl Bohu blíže, případně zakusil duchovní plnost.

Ztrápení a unavení lidé nepřichází k Ježíšovi proto, aby od něj přijali další dlouhý seznam úkolů, které musí splnit. Přišli k němu, protože už déle neměli sílu vykazovat své kvality, zvyšovat laťku svých výkonů, natož přijímat další břemena zodpovědnosti. Nepřipomíná vám to něco?

Podobně na vitráži s dětmi je znázorněna naprostá odkázanost nedospělého človíčka na někoho, kdo se jej s láskou ujme. Ježíš nepodmiňoval vstup do Božího království ničím jiným než vržením se do náruče milujícího Boha, který v sobě zahrnuje otcovské i mateřské rysy. Je tato touha i ve vás?

Kladu si otázku, zda návštěvníci zdejšího Kristova kostela, dokáží bez nápovědy poučeného průvodce vyčíst to, co do interiéru vložili jeho tvůrci, kterým velmi záleželo na tom, aby z chrámového prostoru zněla zpráva, která přináší radost, i kdyby na kazatelně zrovna nikdo nepromlouval. Čeho se ta zpráva týká? Monumentální kříž, zasazený do samotného středu apsidy, volá nepřeslechnutelně ke každému návštěvníkovi: Ježíš pro tebe žil a zemřel, aby ti otevřel cestu k Bohu.

 Proč by ve mě tato zpráva měla vyvolat radost? – mohl by se zeptat leckterý zvídavý host. Jak by mohla znít odpověď? Zkuste si vybavit, jaké pocity ve vás vyvolají rady, jak žít, milovat, dosáhnout duchovního osvícení? Spadne vám po jejich výčtu kámen ze srdce? Anebo se cítíte ještě více obtěžkáni, protože k věcem, které se již snažíte usilovně dodržovat, přibyly ještě další, neméně naléhavé?

Náboženství, to jsou rady, jak máme žít, abychom si vysloužili přístup k Bohu. Evangelium ale není rada. Evangelium nám neříká, co máme dělat, aby s námi Bůh navázal kontakt. Je to dobrá zpráva o tom, že si nemusíme přístup k Bohu vysloužit. Ježíš to už udělal za nás. Ježíš byl tak odhodlaný být s námi, že kvůli nám podstoupil odloučení od Otce. Otec si tolik přál, aby byl Ježíš s námi, že svolil, aby Ježíš nebyl na nějakou dobu s ním.

Ježíš se stal člověkem, aby byl s námi v naší křehkosti, pomýlenosti i bezradnosti. Vším, co Ježíš říkal a dělal nám ukazoval, jaký je Bůh a co je jeho největší touhou: aby byl s námi. V jednom okamžiku v jeho životě nastal moment, kdy byl svými nepřáteli obklíčen, zatčen, odsouzen a vydán k ukřižování.

Co kdyby se v té chvíli Ježíš rozhodl, že kvůli fyzické bolesti, krutému ponížení nebo nepředstavitelně drastickému způsobu popravy unikne zpět k Otci? Dokázali bychom to pochopit, protože bychom pravděpodobně jednali stejně. Ovšem v jeho případě by tím byla celá jeho mise znevěrohodněna.

Kříž byl testem, který prověřil, zda to Bůh s námi myslí vážně. Kdyby Ježíš nedokázal zůstat na kříži, zpochybnil by, že Boží odhodlání zůstat s člověkem po celou věčnost je neodvolatelné. Avšak tváří v tvář agónii, opuštěnosti a osamocenosti, Ježíš dosvědčil, že to Bůh s námi myslí vážně. Smrtelně vážně.

Evangelista Jan popsal Ježíšovu misi slovy: miloval své, kteří jsou ve světě, a prokázal svou lásku k nim až do konce. Tím měl na mysli Ježíšovo ukřižování. Protože se Ježíš kříži nevyhnul, dosvědčil, že je s každým z nás solidární v naší opuštěnosti, strachu, bezmoci, pronásledování i smrti.

Ježíš říká: Možná, že se ocitneš v situacích, o kterých řekneš: proč mě to všechno potkalo? Chci, abys mi i v takových chvílích důvěřoval. Neuhýbej ani nalevo. Nic na světě tě nerozdrtí, protože já jsem se už dříve nechal rozdrtit kvůli tobě. Šel jsem cestou kříže, abych tě přivedl do Otcovy náruče.

Pojďte za mnou, říká Ježíš. Pojďte za mnou, protože já jsem ten, kterého hledáte. Pojďte za mnou, protože ačkoli mám autoritu nade vším, kvůli vám jsem ji neuplatnil. Zemřel jsem za vás na kříži, ještě když jste neměli správné názory ani jste se správně nechovali. Nepřinesl jsem vám rady, ale zprávu, která ve vás vyvolá radost. Pojďte za mnou, protože já jsem vaše pravá láska, váš pravý život.

Ježíš říká: Následuj mě. Chci být pro tebe tím nejdůležitějším. Chci, abys mi stále důvěřoval, držel se mě, neohlížel se nazpátek, nevzdával to (to je poselství vitráže s dětmi). Ježíš říká: Následuj mě. Chci, aby ses na mě obracel s každým zklamáním a bezprávím, které tě potkají (to je poselství vitráže s uzoufanými).

Bůh je s námi navždy. To je evangelium. Je to dar, který dostáváme díky Boží naprosto nezasloužené přízni. Stejně, jako dítě prospívá v přítomnosti milujícího, dobrého rodiče, člověku nejvíce prospěje, jestliže se vrhne do náruče milující Boha.