„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Středa 7.12.22   svátek má Ambrož

Úvod Chci poslouchat Dveře, zámek, klíč. Co s nimi uděláme?

Dveře, zámek, klíč. Co s nimi uděláme?

Dveře, zámek, klíč. Co s nimi uděláme?

Úvod Chci poslouchat Dveře, zámek, klíč. Co s nimi uděláme?

Dveře, zámek, klíč. Co s nimi uděláme?

Evangelium Jana 20,19-23  Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. Ježíš jim znovu řekl: „Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, tak já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého. 23  Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

Každoročně si v souvislosti s první nedělí po Velikonocích kladu otázku: co se změnilo? Jinými slovy: lze v mém životě nebo ve světě vystopovat nějaké změny, které Velikonoce způsobily? Jestliže ano, čeho se tyto změny týkají?

Pohlédněte do svého nitra. Co vidíte? Dokážete ve svém životě najít nějakou změnu? Žijete jinak, než jste žili před Velikonocemi? Anebo je váš život stejný, jaký byl týden před Velikonocemi, dva týdny před Velikonocemi, na začátku postního období?

A nyní se rozhlédněte kolem sebe. Vidíte v okolním světě nějakou změnu, kterou způsobily velikonoční události? Anebo se svět nezměnil a dál se ubírá po stejných kolejích? Před Velikonocemi v něm bylo mnoho neporozumění a rozbitých vztahů. Po Velikonocích se v něm opět setkáme s neporozuměními a rozbitými vztahy. Před Velikonocemi v něm život ohrožovaly nemoci a smrt. Po Velikonocích je život dál ohrožován nemocemi a smrtí. Před Velikonocemi probíhala nedaleko odsud válka. Po Velikonocích válka s novou intenzitou pokračuje.

 

Ve srovnávání toho, co bylo před Velikonocemi, a co se změnilo s jejich příchodem bych mohl pokračovat do nekonečna. U většiny věcí bychom pravděpodobně konstatovali, že zůstaly stejné, jakými byly před Velikonocemi. Co s tím? Všichni známe odpověď, ke které se nejčastěji uchylujeme. Ježíš přemohl smrt. Hříchy jsou odpuštěny. Láska zvítězila. Všechno je nové. Kristus byl vzkříšen. Aleluja.

Ano, to všechno víme. A věříme tomu. Ale dokážeme to převést do našeho každodenního života? Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá ani jednoznačná. A proto jsem přesvědčen, že ne náhodou čteme v církvi hned první neděli po Velikonocích příběh o učednících, kteří byli shromážděni za zamčenými dveřmi.

Tentýž příběh jsme četli loni, četli jsme jej taktéž v době začínající pandemie a stejně tak i v minulých letech. Je v něm řeč o učednících, kteří byli paralyzováni nejistotou a strachem, protože nevěděli, co si mají s Ježíšovým vzkříšením počít. A my jsem v tom s nimi zajedno.

Ve Velikonoční neděli jsme hovořili o Marii Magdalské, kterou Ježíš posílá za učedníky, aby jim řekla, že viděla Pána. A víte, co udělali učedníci, když si tuto dobrou zprávu od Marie vyslechli? Pamatujete si? Nic. Neudělali nic. Neskákali radostí. Nekřičeli: Aleluja, Kristus byl vzkříšen! Neděkovali Bohu a neoslavovali jej. Nebyli naplněni odvahou ani nadějí. Neučinili radikální změny ve svých životech. Nepovzbuzovali se v odvaze žít novým životem s úplně novou budoucností. Místo toho se ze strachu zamkli.

Ale Ježíš přesto vstoupil do jejich středu. Zamčené dveře jej nemohly zadržet. A neodradil jej ani jejich strach. Postavil se doprostřed a řekl: Pokoj vám. Dechl na ně a oni mohli přijmout jeho život a jeho Ducha. Vyslal je, stejně jako jej předtím vyslal Otec, a jako on následně vyslal Marii ze zahrady za učedníky.

A co bylo o týden později? Žádná změna. Učedníci byli zase spolu a dveře bylo opět uzamčeny. Není vůbec snadné vystopovat, k jaké změně vlastně u nich v důsledku vzkříšení došlo.

Ježíš byl svobodný, ale učedníci byli uzavřeni do sebe. Hrob, do kterého pohřbili jednoho odvážného byl prázdný, ale dům byl plný vystrašených chlapů. Kámen byl od Ježíšova hrobu odvalen, ale dveře do života učedníků byly uzavřené.

 

Zní to skoro jako popis naší situace, nemyslíte? Zkusme si položit otázku, které dveře jsme v našem životě zavřeli a zamkli? Z obavy před čím? Co by se muselo stát, abychom tyto dveře znovu otevřeli?

Nemám teď na mysli dveře vašich domovů, i když ani ty by neměly zůstat pro ostatní jen uzavřené. Svými otázkami mířím na dveře, které vedou k vaší kreativitě, soucitu, empatii, dveře k vaší odvaze. Jsou otevřené, průchozí?

A jak to vypadá s dveřmi, které se nachází v domě vašeho manželství či rodičovství? Dovolili jste, aby vás viny, výčitky, nespokojenost, hněv, zármutek, ztráty, zranění nebo křivdy zavřely a zamkly?

Čemu byste ve svých domovech chtěli nechat průchod? O čem sníte? Co si představujete, že by mohlo vnést do vašich srdcí nový život? Které dveře by musely být odemčené a znovu otevřené, abyste dokázali žít opravdověji a radostněji?

 

Dokud zůstáváme zavřeni za zamčenými dveřmi našich domovů, nezmění se nic. Svět bude vypadat pořád stejný, jaký byl před Velikonocemi. Naše životy budou vypadat stejné, jaké byly před Velikonocemi. Jestliže má dojít k nějaké změně, musíme se začít rozhlížet po dveřích, které je potřeba odemknout a otevřít.

S každými odemčenými a otevřenými dveřmi vstupuje do našeho života vzkříšení. Nastávají Velikonoce, které přináší změnu. Kristus je pak vzkříšen i pro nás. Dosah této události je konečně patrný v našem životě. A my máme důvod zašeptat nebo zakřičet Aleluja.

 

Jak shrnout to, k čemu jsme svými úvahami dnes dospěli? Velikonoce si smíme přetlumočit jako Ježíšovo pozvání k životu. Ježíš si přeje, abychom se tohoto života chopili. Přemlouvá nás k životu a naléhavě nás žádá, abychom se jej zhostili. Díky Vzkříšení je to, co bylo dříve nedosažitelné, nyní na dosah. Nepředstavitelné se stává možným. Nereálné skutečným.

Změně nepodléhá pouze přítomnost, nebo minulost, ale také budoucnost. Velikonoce jsou zárukou toho, že na druhé straně zamčených dveří je budoucnost. Ale je na tobě a na mně, abychom ty dveře odemkli a otevřeli už teď, abychom jednou mohli do té budoucnosti vstoupit.

 

Všimli jste si, že v dnešním evangeliu není ani zmínka o tom, že by Ježíš učedníkům ty dveře odemkl? Museli to udělat sami. A stejně tak je to i s námi. Nikdo jiný, dokonce ani Ježíš, nemůže otevřít dveře, které jsme zavřeli. Nikdo jiný, ani Ježíš, nemůže odemknout dveře, které jsme zamkli. Obojí je na nás. Velikonoční život se před námi otevírá teprve ve chvíli, kdy použijeme klíč, který držíme v rukou. Zbývá si položit otázku, které dveře otevřeme a odemkneme, aby k nám mohl vstoupit Život? AMEN

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Nikdy jsem si nepředstavoval, že by Bůh mohl přijít v této podobě

Pár myšlenek na začátek adventu. Záznam promluvy z evangelického Kristova kostela v Ostravě z 27. 11. 2022

Chci poslouchat

Na horizontu advent

Zamyšlení před začátkem adventní doby

Chci poslouchat

Mohou být svatba a pohřeb „dva v jednom“?

Kázání, které zaznělo v evangelickém Kristově kostele v Ostravě 20. 11. 2022

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„