Ačkoli se dnes večer nacházíme na jednom místě, každý vnímáme Vánoce trochu jinak, organizujeme si je podle vlastního gusta, přizpůsobujeme dle individuálních preferencí. Navzdory všem odlišnostem, nás přeci jen mnohé spojuje, mimo jiné vánoční příběh, který zde pravidelně rok, co rok, zaznívá, nezměněný, neupravený, stále týž.
Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. 2 Tento první majetkový soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. 3 Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. 4 Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazareta, do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, 5 aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. 6 Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. 7 I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou. 8 A v té krajině byli pastýři pod širým nebem a v noci se střídali v hlídkách u svého stáda. 9 Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich. Zmocnila se jich veliká bázeň. 10 Anděl jim řekl: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. 11 Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. 12 Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“ 13 A hned tu bylo s andělem množství nebeských zástupů a takto chválili Boha: 14 “Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení.“ 15 Jakmile andělé od nich odešli do nebe, řekli si pastýři: „Pojďme až do Betléma a podívejme se na to, co se tam stalo, jak nám Pán oznámil.“ 16 Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. 17 Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti. 18 Všichni, kdo to uslyšeli, užasli nad tím, co jim pastýři vyprávěli. 19 Ale Maria to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. 20 Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.
Vyprávění o Ježíšově narození z Lukášova evangelia také vnímá každý trochu jinak. Někomu se může zdát sentimentální, někdo jiný jej naopak může shledávat subversivním, tedy nenápadně podkopávajícím to, co je považováno za dané či nezpochybnitelné. Rád bych se krátce zastavil u několika detailů, známých i u mě osobně letos nově objevených.
Začátek vánočního evangelia se tváří docela nevinně: Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Moment. Postřehli jste to také? Po celém světě… Císařovu nařízení neschází ambice. Jeho mocenský apetit nezná hranic. Nekompromisně spřádá všeobjímající síť, která by dokázala každého obyvatele římské říše zachytit. Všichni se šli dát zapsat, každý do svého města. Zazněla teprve druhá věta příběhu a hned se mi v hlavě rozsvítila další pomyslná kontrolka. Postřehli jste? Všichni, každý, i nemocní, slabí, dokonce i těhotná žena!
Tento úderný začátek příběhu, který se ještě před chvílí kdekomu mohl jevit jako romantický, vypovídá o zastrašujícím vládci, usilujícím o univerzální kontrolu. Uprostřed takového světa se narodil Ježíš. Stalo se tak v Betlémě, mimo souřadnice císařského dohledu. Žádná adresa, žádná sledovatelná stopa. V hostinci, s číslem popisným, nebylo místo… Ježíš přichází na svět incognito, nezapsaný, nezadokumentovaný, skrytý mezi zvířaty, protože v chlévě se místo našlo. V příběhu, který vypráví evangelista Lukáš, se na jedné straně setkáváme s pokusem císaře ovládnout svět prostřednictvím evidence, na straně druhé uslyšíme o neregistrovaném příchodu Boha.
Příběh pastýřů tento motiv opakuje a podtrhuje. Pastýři nežijí ve městech, tudíž ani oni nemají adresu. Sice žijí na území impéria, ale mimo císařovu kontrolu. Podle všeho porušují císařovo nařízení, neboť se „nevrátili do svých měst“, aby se dali zapsat. Žijí nezapsaní, na polích se zvířaty. Navzdory všem formálním nedostatkům, jsou ze všech lidí na světě vybráni právě oni, aby jim andělé zazpívali dobrou zprávu. A byli to také oni, kdo obdržel instrukce k nalezení nedohledatelného dítěte. A tak jdou k němu, aby ho našli, obdivovali a vzdali mu úctu. Je jedním z nás! říkají si navzájem. Žije mimo císařskou moc! Spí se zvířaty! Leží v jesličkách!
Za vrchol vyprávění můžeme považovat moment, v němž tito bezejmenní pastýři vydávají prohlášení, začínají zpívat jakýsi protestsong, který je naučili andělé: radujte se všichni lidé, protože se vám v městě Davidově narodil Spasitel. Císař vydává nařízení pro celý svět. Pastýři ohlašují radostnou zprávu všem lidem. Napětí mezi těmito dvěma rezolucemi stojí v centru vánočního příběhu. A chtěl jsem vám dnes o něm říci.
V úvodu kázání jsem zmínil, že se dnes nacházíme na jednom místě, i přesto, že každý vnímáme Vánoce trochu jinak. Někteří proto, že si nedovedou představit, že by byli jinde, jiní přicházejí proto, že byli pozváni, a někteří proto, že jsou přivedeni proti své vůli. Těch je mi líto. Navzdory všem odlišnostem, nás spojuje vánoční příběh, který obsahuje dobrou zprávu. Anděl Páně ukazuje na pastýře a na vás, když říká: Vám se dnes narodil Spasitel! Vám — bez ohledu na to, kdo jste, zda poselství rozumíte či nikoli, zda jste lidé dobří a zbožní, anebo jejich opak. Tato zpráva je určena vám.“ A tak, jestliže jste na Štědrý večer tady u nás v kostele, vítejte doma. Radujte se všichni lidé.
Děkuji ti Pane Bože, že když lidem na něčem opravdu záleží, přijdou na toto místo, a cítí se zde doma. Ať je umíme přivítat a radovat se spolu s nimi.
