„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Neděle 13.7.25   svátek má Markéta

Úvod Chci poslouchat Ježíšovo ukřižování – politický proces nebo drama v Boží režii?

Ježíšovo ukřižování – politický proces nebo drama v Boží režii?

Ježíšovo ukřižování – politický proces nebo drama v Boží režii?

Úvod Chci poslouchat Ježíšovo ukřižování – politický proces nebo drama v Boží režii?

Ježíšovo ukřižování – politický proces nebo drama v Boží režii?

Završení Ježíšova života je v Novém zákoně nahlíženo ze dvou úhlů. Tím prvním je vzrůstající opozice náboženských autorit. Ty nejprve sporadicky, ale postupem času téměř programově usilovaly o odstranění nepohodlného učitele z Nazareta. Optika druhého úhlu pohledu byla dána starozákonními proroctvími, v nichž dominoval obraz trpícího služebníka, jak jej vylíčil prorok Izajáš, a dále motiv obětního beránka, který měl svou oporu v chrámovém kultu.

Nabízí se otázka, který z momentů v pašijním vyprávění převažuje? Byl Ježíš především obětí zinscenovaného soudního procesu, křivých obžalob a nenávisti židovských náboženských a římských světských autorit? Anebo Ježíš uskutečňoval scénář spásy, které určovaly starozákonními předobrazy? Na tuto otázku se pokusíme najít odpověď. Dnes se zaměříme na Ježíšovu opozici a za týden dáme prostor starozákonním modelům.

 

O záměrech Ježíšových protivníků se dočteme v úplném závěru příběhu o vzkříšení Lazara. Cituji: Velekněží a farizeové svolali radu a řekli: „Co si počneme? Ten člověk činí mnohá znamení. Když proti němu nezakročíme, všichni v něj uvěří, a přijdou Římané a odejmou nám toto svaté místo i národ.“ Od toho dne byli tedy smluveni, že ho zabijí. (…) Velekněží a farizeové vydali nařízení, že každý, kdo by věděl, kde se zdržuje, má to oznámit, aby ho mohli zatknout.

Co způsobilo vzrůstající odpor vůči Ježíšovi u těch, které bychom mohli pejorativně nazvat náboženskými profesionály? Největší otazníky u nich vzbuzovali lidé, se kterými se Ježíš scházel, kterým velkoryse zvěstoval odpuštění, které uzdravoval, a žehnal jim bez dobrého důvodu. Dokonce i ženám, dětem a nežidům. To všechno byly přehlížené a v té době podhodnocené segmenty obyvatelstva. Dále je pobuřovalo, že Ježíš porušoval pravidla sabatu, netajil se kritikou náboženských autorit, a některými svými výroky a gesty zpochybnil chrámový kult, který se nacházel v samotném srdci židovského uctívání.

Ve chvíli, kdy se situace začala díky podpoře stále většího počtu Ježíšových příznivců vyhrocovat, sáhly náboženské a politické špičky židovského národa ke způsobům, které nebyly nejčistší, ale odjakživa patřily k instrumentáriu mocných. Pomocí diplomacie, intrik, nátlaku, dosáhli toho, že se Ježíš ocitl v hledáčku římské vrchnosti, která disponovala hrdelním právem.

V pašijních událostech se následně setkáváme se zinscenovaným soudním procesem, vykonstruovaným obviněním, které se týkalo rouhání vůči Bohu a vzpouře proti císaři, stejně jako s falešným svědectvím, zradou, zapřením, lynčováním, mučením, a nakonec s chladnokrevným vykonáním rozsudku.

Ježíšovi nejbližší byli překotnými událostmi, které vedly k Ježíšovu ukřižování, doslova paralyzováni. Hledali způsob, jak se s touto tragédií vypořádat, jak ji uchopit. Kromě mnoha nezodpovězených otázek vystupovala do popředí jedna ústředí: jakou roli v tom všem hrál Bůh?

V nalezení odpovědi jim do jisté pomohla událost z dávných dějin jejich vlastního národa. Vzpomněli si na praotce Josefa, kterého jeho bratři prodali do otroctví, avšak Boží režie způsobila, že jejich zlé úmysly Bůh přetavil do něčeho, co bylo k prospěchu mnohých. Dovolte, abych vám připomenul slova, která Josef řekl svým bratřím: Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro; tím, co se stalo, jak dnes vidíme, zachoval naživu četný lid. (Genesis 50,20)

 

V duchu této logiky argumentoval v kázáních apoštol Petr. Upozorňuji, že ta kázání zazněla už několik týdnů po ukřižování. To znamená, že ně nějaké hlubší promýšlení zase tolik času učedníci neměli. A možná právě proto můžeme Petrovu argumentaci považovat za jakýsi první interpretační pokus, jak se vypořádat s velkopáteční zkušeností.

Co tehdy Petr vlastně řekl? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit. Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. (…) Všimněte si, jak konfrontační tón tady apoštol Petr volí. V dalším kázání řekl tato slova: Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky. Z Petrových úst zaznívá opět výtka, která si okamžitě našla své adresáty. Se stejnou razancí se apoštol Petr hájil i den poté, když už byl jako vězeň předvolán k výslechu. Cituji: „Vůdcové lidu a starší (…)  vězte vy všichni i celý izraelský národ: (Ochrnutý byl uzdraven) ve jménu Ježíše Krista Nazaretského, kterého vy jste ukřižovali, ale Bůh ho vzkřísil z mrtvých.

Z toho, co jsme zatím z úst apoštola Petra slyšeli, by se dalo usoudit, že vnímal Ježíše jako oběť politicko-náboženského spiknutí, které vedlo k jeho usmrcení. O tom, kdo byli jeho osnovatelé a vykonavatelé měl Petr jasno. Dokonce s nimi mohl hovořit tváří v tvář. Trauma z politicky motivované vraždy jejich Mistra Petr překonává tím, že z rukávu tahá trumf, kterým je Bůh, který přeci nemohl dovolit, aby tato nešťastná událost zůstala bez povšimnutí, a proto Ježíše vzkřísil z mrtvých. Sami cítíte, že Bůh je tady vyvolává jako nějaký kosmický Záchranář, který přichází na zavolanou ve chvíli, kdy se to ve světě s jeho Klukem zvrtne. Ale tak jednoduché to není.

 

V kázání, které zaznělo 50 dnů po Ježíšově vzkříšení dává apoštol Petr lidskou zvůli do souvislosti s Božím záměrem, když o Ježíšovi říká: Bůh tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. Z těchto slov lze vyčíst Petrovo přesvědčení, že Boží záměr spásy existoval již v samotném úsvitu lidských dějin. Potvrzují to i tato jeho slova: Bůh předem rozhodl, aby byl (Ježíš) vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. A v podobném duchu se nese modlitba, která zazněla poté, co byli Petr a Jan propuštěni z vězení: Herodes a Pontius Pilát se v tomto městě srotili spolu s pohany i s národem izraelským proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi posvětil, a vykonali, co tvá ruka a tvá vůle předem určila. (Sk 4,27-28)

 

Stojíme před těžkou otázkou. Byla Ježíšova smrt zamýšlená Bohem, anebo vykonstruovaná zvrácenými lídry? Bůh dal člověku pravidla pro život a možnost rozhodnout se, zda je bude dodržovat nebo ignorovat.

Člověk má volné ruce k jednání. Bůh tudíž není příčinou všeho, co se děje. Nejenže člověku dovolí, aby konal dobro, dokonce strpí, aby člověk vykonal i věci zlé, které Boha zarmucují a bolí. Kdyby tomu zabránil, musel by člověka zbavit možnosti jednat. Proto jej nemůžeme obviňovat ze zla, kterého se dopouštějí lidé. Oni jsou jejich původci a autoři.

Ježíš mohl na vzrůstající nepřátelské reakce reagovat třemi způsoby: buď s nepřáteli bojovat nebo před nimi utéct, případně své učení odvolat. Žádná z uvedených třech možností by nevadla k tomu, aby se Boží vláda rozšířila po této zemi. Proto se Ježíš rozhodl zemřít na kříži.

 

Vraťme se ještě jednou k příkladu Josefa. Boha netěšila situace, kdy byl Josef otrokem, nespravedlivě obviněným sluhou a následně vězněm. Ale Bůh dovolil, aby se toto vše stalo, čímž dal průchod mnohem většímu dobru.

Zkusme se touto optikou podívat na svůj život. Možná, že se ocitáme v situacích, kterým nerozumíme, anebo které dokonce nedokážeme harmonizovat s dobrou Boží vůlí pro svůj život. Tak může vypadat naše aktuální vyhodnocení.

To, co dnes nevidíme, ale co se může jako spodní proud rozlévat na pozadí našeho života, jsou motivy a momenty, které si chce Pán Bůh použít, a které si k tomu svým jedinečným způsobem přizpůsobí a promění.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Nevěř všemu, co si myslíš!

Křesťan balancující mezi expertokracií a dezinfoscénou

Chci poslouchat

Neochota měnit se je diagnóza

Je skutečně lepší ďábel, kterého znáte než ten, kterého neznáte?

Chci poslouchat

Evangelizace naruby

Co se děje, když se misie neodehrává podle našeho scénáře?

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„