V dnešním kázání bych chtěl dát prostor biblickém textu, který byl vybrán pro všechny křesťany jako motto r. 2026. Jedná se o verš z poslední knihy Bible – Zjevení, chcete-li Apokalypsy – 21. kapitoly, verš 5. Hle, všecko tvořím nové.

Ti z vás, kdo jste se účastnili bohoslužby na Boží hod vánoční nebo jste ji sledovali v televizním přenosu, si možná vzpomenete, že v závěru kázání jsem hovořil o tom, že ve vánočních příbězích se to doslova hemží slovíčkem HLE. Vyskytuje se v souvislosti s Marií, Josefem, pastýři i mudrci.

A totéž slovíčko se vyskytuje i v úvodu letošního biblického hesla: Hle, všecko tvořím nové. Jako by tím bylo naznačeno, že Boží záchranná mise nebyla dokončena narozením Ježíše. Nikoli, ona stále pokračuje, navzdory měnícímu se letopočtu.

O této epochální změně vypráví nejen první kapitoly knih Nového zákona, ale tento motiv se objevuje také v závěrečných kapitolách poslední knihy Nového zákona – Apokalypse.  Při slově apokalypsa někteří intuitivně ztuhnou v očekávání, že na řadu přijdou zprávy o katastrofách, zkáze a zániku. Jenže tento obsah neodpovídá významu tohoto slova.

Apokalypsa znamená odhalení. Zjevení. Odsunutí závěsu, aby bylo možno spatřit to, co tu bylo po celou dobu. Kniha Zjevení se netýká především nových informací, nýbrž proměny vnímání. Čtenáři mají díky ní dospět k přesvědčení, že Bůh je blíž, než se domnívali. Blíže, než si kdy dokázali připustit. Je přítomen i tehdy, když se svět jeví jako vratký. Možná právě tehdy potřebují nejzřetelněji uslyšet, že svět není Bohem opuštěn.

Dovolte, abych vám položil otázku: nefunkční věci opravujete nebo vyhazujete? Oprava dnes bývá většinou neefektivní, nákladná. Zato výměna za nové rychlejší a někdy dokonce levnější.

A jak je to s Bohem? Opravuje nebo vyhazuje? V Písmu najdeme výroky o plevách, které jsou vyhazovány, stejný osud potká i sůl, která ztratila chuť, v ohni skončí větve, které neplodily.

Důležité ovšem je, jak Bůh jedná na té nejzákladnější, kosmické úrovni? Bůh je v prvé řadě Opravář par excellence. Obnovuje to, co se porouchalo, sešívá roztržené, zaceluje trhliny, uzdravuje nemocné, utírá slzy, sdílí bolest, odpouští provinilým.

Jak se to vše shoduje s výrokem, že Bůh tvoří vše nové? Bůh neříká „činím nové věci“. Bůh činí všechny věci novými. Novost není vymazání. Stvoření něčeho nového se nerovná plošnému zničení minulosti.

Novozákonní řečtina má dvě odlišná slova pro „nový“: neos a kainos. První znamená „zcela nový“, druhé znamená „obnovený“, „dobrý jako nový“. V našem verši je použito slovo kainos. Bůh činí vše „dobré jako nové“ – a ještě lepší.

První nebe a první země pominuly. Sloveso, které zde Jan používá, není slovesem smrti nebo umírání. Je to sloveso odcházení. Nebe a země neshořely a nezemřely, nebe a země odešly, vyklidily prostor. První věci pominuly. A přece jsou obnoveny. Občerstveny. Navráceny. Něco se změnilo. A přece něco zůstalo stejné.

Toto tajemství si nejzřetelněji uvědomujeme o Velikonocích, když o Kristu čteme, že po vzkříšení bylo možné spatřit jeho jizvy. Kristovo vzkříšené tělo nadále neslo stopy násilí. Jeho tělo dál neslo trauma ukřižování: utrpení, zvěčněné na rukou a nohou. Kristus však své jizvy neskrýval. Hle, všecko tvořím nové není popřením utrpení. Je to příslib, že utrpení není konec příběhu.

Kniha Zjevení nepopisuje pouze budoucí stvoření, ale také podobu, kterou Bůh touží dát stvoření už nyní. Bůh nečeká, až se k Němu jednou připojíme v nebi. Bůh čeká, že se k jeho dobrému dílu připojíme již zde na zemi. A tím se dostáváme k otázce, jaká je naše role v obnově, kterou Bůh uskutečňuje? Rád bych vám nabídl tři zlepšováky, které vám pomohou konat to, co je dobré, rozumné a shodné s Boží vůlí.

Každé ráno, ihned po probuzení, je dobré si uvědomit, že Bůh je tady. Nejsem tady jen já, nejsem tady sám, Bůh je tady se mnou. Uvědomění si Boží přítomnosti má rozhodující vliv na vše, co nás v celém dni potká a jak na to budeme reagovat. Cokoli budu dělat, budu dělat společně s Bohem. Bůh je tady. Chcete-li k této myšlence nějakou pomůcku, která vám to bude připomínat, může to být svíčka. Jakou podobu měl Duch, který byl seslán na apoštoly? Plamínek ohně. Malé světlo, které přišlo na svět, nám připomíná, že Bůh je tady s námi.

Druhý moment, který nám pomáhá připojit se k dobrému Božímu dílu, se uskutečňuje uvědoměním si toho, že Bůh je aktivní. Jestliže Bůh koná, pak je tady naděje a důvod nepřestávat. Bohu nejsme lhostejní. On nezůstává pasivní. Nenechává nás opuštěné.

Existuje nějaký důkaz, že to platí i v r. 2026? Existuje. Je jím třeba toto zrcátko. Když se do něj podívám, vzpomenu si na to, co apoštol Pavel napsal v Dopise Korintským 4,16: navenek hyneme, vnitřně se den ze dne obnovujeme.

To malé zrcátko mi to připomíná. Navzdory všem našim chybám a slabostem to smíme zakoušet. Nemusíme uvíznout v tom, co bylo včera. Dnes nejsme takoví, jací jsme byli před 10 lety nebo loni v lednu. A to jen díky tomu, že Bůh je aktivní.

Poslední moment, který nás udržuje v naplňování Boží vize se světem, je vyznání, že Bůh je dobrý. Nestačilo by, kdyby byl Bůh pouze přítomen, ani kdyby jednal, kdybychom nesdíleli tu základní představu o tom, že je dobrý, že jedná v náš prospěch. Přišel na zem v osobě Ježíše. Nazval nás ve křtu svým milovaným. Mohu být vděčný. Mohu slavit. Mohu se setkávat s přáteli. Mohu být se svou rodinou. Mohu se radovat z toho, že mi Bůh dal tělo, díky, kterému mohu plavat, hrát na klavír, poslouchat hudbu.

Kéž každý den, poté, co si uvědomíte, že Bůh je tady s vámi, jedná, je dobrý, pocítíte teplo Božího pohledu.

Bože světla a blízkosti, uč nás všímat si světla, jež je přítomné a přichází tiše, vytrvale, mezi nás. Učiň nás pozornějšími, bdělejšími, ochotnějšími následovat lásku, i když nás vede tam, kde jsme to nečekali.