„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Sobota 15.2.25   svátek má Jiřina

Úvod Chci číst Svatbou vše teprve začalo!

Svatbou vše teprve začalo!

Svatbou vše teprve začalo!

Úvod Chci číst Svatbou vše teprve začalo!

Svatbou vše teprve začalo!

Svatbou vše teprve začalo!

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“ Bylo tam šest kamenných nádob, určených k židovskému očišťování, každá na dvě až tři vědra. Ježíš řekl služebníkům: „Naplňte ty nádoby vodou!“ I naplnili je až po okraj. Pak jim přikázal: „Teď z nich naberte a doneste správci hostiny!“ Učinili tak. Jakmile správce hostiny ochutnal vodu proměněnou ve víno – nevěděl, odkud je, ale služebníci, kteří vodu nabírali, to věděli – zavolal si ženicha a řekl mu: „Každý člověk podává nejprve dobré víno, a teprve když už se hosté napijí, víno horší. Ty jsi však uchoval dobré víno až pro tuto chvíli.“ Tak učinil Ježíš v Káně Galilejské počátek svých znamení a zjevil svou slávu. A jeho učedníci v něho uvěřili.  Potom odešel Ježíš, jeho matka, bratři i učedníci do Kafarnaum a zůstali tam několik dní.  

Druhá kapitola Janova evangelia začíná radostnou událostí: svatbou. Jistě mi dáte za pravdu, že v tomto případě se jedná o poněkud nestandardní líčení svatby, neboť hlavními hrdiny v něm nejsou ženich s nevěstou. Nevěsta není dokonce zmíněna vůbec. A ženich se ve vyprávění sice na okamžik mihne, ale neslyšíme od něj jediné slovo.

 

Evangelista Jan nám sděluje, že Ježíšova matka Marie byla součástí svatebního týmu, který svatbu chystal a zajišťoval, kdežto Ježíš a učedníci byli na svatbu pozváni. Nevíme, zda novomanželé byli Ježíšovými příbuznými nebo přáteli? V Káně, která měla v té době přibližně 300 obyvatel znal každý každého. Co dále nevíme je, zda byl nedostatek vína selháním rodiny coby hostitelů, anebo lze výpadek nápojového servisu připsat na vrub hostů, kteří, dle starodávného zvyku, nosili svatební dary ve formě jídla a pití? To, co víme, je, že Ježíš se zachoval jako skutečný přítel novomanželů a spolehlivý člen komunity, když se postaral o zajištění nedostatkového vína. Ale nebylo to z jeho strany nic automatického ani samozřejmého.

Co mám na mysli? V tomto příběhu se poprvé setkáváme s nepsaným pravidlem, jakým Ježíš v Janově evangeliu reaguje na žádosti, které jsou mu předloženy: nejprve je odmítne a teprve poté je splní. Všimněte si: Ježíš se nejdříve zdráhal splnit matčinu prosbu, ale následně ji vyšel vstříc. Jako by tím dával najevo svůj distanc vůči jakékoli formě nátlaku, ať už přicházejícímu ze strany rodiny anebo později ze strany okolí. Možná, že právě to je odpověď na otázku: proč Ježíš oslovuje svou matku poněkud odtažitým výrazem „ženo“? Je to snad pokárání? Nebo mírný nesouhlas? Byl Ježíš vůči ustáleným normám nekorektní? Pokud ano, jeho matka si to zřejmě nebrala nijak osobně, neboť bez ohledu na toto sdělení, řekla služebníkům, aby udělali, co jim její syn řekne.

 

Na samotném začátku zaznělo, že role budoucích novomanželů je v podobenství odsunuta do pozadí. Stejně tak je tomu s popisem samotného zázraku proměnění vody ve víno. Pozornost čtenářů není upřena na tajemstvím opředený okamžik, v němž by Ježíš položil ruce na džbány s vodou, pronesl magickou formulku a voda v nádobě se zčeřila.

Nikoli, jednalo se o zázrak, který se navzdory přítomnosti mnoha hostů odehrál v jakémsi utajení, nepozorovaně a tiše. Nejednalo se o žádnou okázalou ukázku božské moci. O zázraku vědělo jen několik lidí. Ovšem nebyla to ani nevěsta, ani ženich, ani správce hostiny, ani žádný ze svatebních hostů. Nikdo nevěděl, odkud lahodné víno pochází, ani co se stalo. Ve skutečnosti existovaly jen dvě skupiny lidí, které to věděly: Ježíšovi učedníci a pomocný personál.

Zkuste si představit, že se probudíte v den, kdy se máte zúčastnit svatby. Jste-li ženich nebo nevěsta, jste plni očekávání. Podobně, jste-li rodiče ženicha nebo nevěsty, případně svědci nebo svatebčané. Ten den bude pro vás výjimečný, nevšední, nezapomenutelný. S docela jinými myšlenkami se probouzejí sluhové. Ti totiž vědí, jak náročný bude servis, který mají na svatbě zajišťovat. Ale právě těmto lidem bylo tajemství proměnění odhaleno. Byli to oni, kdo věděli, co se stalo. Byli očitými svědky Ježíšova zázraku. To mi připomíná slova Žalm 84., v němž žalmista říká, že bude raději vrátným v chrámu než kdekoli jinde.

Zázrak nevrcholí popisem žasnoucích svatebních hostů, nýbrž zmínkou o víře učedníků. Kdo by však chtěl vidět mezi zázrakem a vírou přímou spojitost, dopustil by se předčasného závěru. Jakoukoli přímočarou kauzalitu, vedoucí od zázraku k víře, problematizuje zmínka na konci druhé kapitoly Janova evangelia, která hovoří o těch, kteří viděli zázraky, ale přesto neuvěřili.

 

Rád bych vaši pozornost nyní zaměřil na oněch šest kamenných nádob. Voda v kamenných nádobách byla pravděpodobně určena pro nevěstu, ženicha, jejich družičky, aby mohli vykonat všechny předepsané obřady. V každé z nich bylo přibližně 100 litrů vody. Bylo tomu tak proto, že rabíni kladli důraz na kultickou čistotu. Kdybychom zkoumali dobové manuály pro rabíny, zjistili bychom, že největší pozornost je věnována procesům očišťování. Našli bychom tam detailní popisy, jak si mýt ruce, jak si mýt nohy, jak si mýt hlavu, jak čistit oblečení, jak uklízet dům, jak upravovat pokrm, všechno.

Ježíš očištění neodstranil, ale prohloubil, zvnitřnil. Proč přicházíme do shromáždění, na bohoslužbu k večeři Páně? Nikoli proto, abychom se ujišťovali o své čistotě a nečistotu viděli jen kolem sebe, ve světě. Ani proto, abychom si říkali, že tady je svět ještě v pořádku, ovšem zlo je za zdmi kostela. Mnozí si myslí, že přesně takto křesťané přemýšlí. Nepřicházíme do shromážděni, na bohoslužbu, k večeři Páně proto, že jsme svatí, dobří, čistí, ale proto, že ze všeho nejvíc potřebujeme Boží milosrdenství. To je důvod, proč hned na začátku bohoslužby voláme: Pane smiluj se, Kriste, smiluj se.

Jak Bůh na toto volání odpovídá? Soudí nás podle našich hříchů? Hněvá se na nás? Odmítá nás? Nic z toho. Bible nám říká, jak o nás Bůh přemýšlí. Víte jak? Jak se ženich raduje z nevěsty, tak se Bůh raduje z nás. Těší se na nás. Radostně nás vítá. Zve nás na hostinu.

 

Ježíš opakovaně hovořil o nebi jako o svatební hostině. V úplném závěru Bible je řeč o svatební hostině, hostině Beránka. Zázrak z Kány Galilejské byl pouhý začátek. Ježíš vykonal zázrak proměnění, ale jeho hodina měla teprve přijít.

V Janově evangeliu je spojena s jeho oslavením, které se odehrává v momentě Ježíšova vyvýšení na kříž, jeho pozvednutí z hrobu a nanebevstoupení. Víno na svatební hostině předjímalo krev očišťující všechen hřích, která se později vylévala z Ježíšova probodeného boku na kříži. Ježíš byl ukryt v tichém hrobě, aby vykonal svou velikonoční práci. Toto oslavení bylo, podobně jako proměnění vody ve víno, skryté vnějším pozorovatelům. Jeho význam dokázaly rozklíčovat a vyhodnotit pouze oči víry. Komunita věřících, která se zrodila v Káni, dosáhla svého naplnění u paty kříže.

Samotná svatba zase předjímala zaslíbené spojení mezi Bohem a lidmi. Ježíš jako ženich a my, církev, jeho lid, jako nevěsta. Navždy spolu, v radosti, smíření, pokoji, který nezná hranic. Ježíš přišel na svatbu do Kány a dál přichází za svou církví. Nikoli jen proto, aby měnil vodu ve víno, ale aby víno ve večeři Páně proměnil ve svou krev. To je ta krev nové smlouvy, která byla prolita za každého z nás na odpuštění všech hříchů.

Také dnes zní pozvání na hostinu radosti a pokoje, protože Ježíš, který byl dobrý ke svým blízkým i vzdáleným, je dobrý i k tobě. Ježíš, který byl laskavý a pečující o komunitu v Káni, s láskou pečuje o každého z nás. Ježíš, který miloval své současníky, miluje i nás, protože jeho včerejší láska je stejná i dnes a zůstane na věky.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci číst

Bůh přinesl nebe na zem

Štědrovečerní meditace

Chci číst

Hlavní postavou není Zacheus

Kázání misionáře Benjamina Helge u příležitosti památky posvěcení kostela v Ostravě

Chci číst

Dovolme Bohu být Bohem!

Několik osvědčených rad do boje, kterému se křesťan nevyhne

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„