„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Středa 7.12.22   svátek má Ambrož

Úvod Chci poslouchat Svět je jako divadlo a Duch svatý jako…

Svět je jako divadlo a Duch svatý jako…

Svět je jako divadlo a Duch svatý jako…

Úvod Chci poslouchat Svět je jako divadlo a Duch svatý jako…

Svět je jako divadlo a Duch svatý jako…

Charakteristika zdevastovaného lidského nitra odpovídá popisu země před zásahem Stvořitele. Všichni ta první slova z Bible znáte: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Taková je diagnóza duchovně mrtvého člověka. Mnozí z vás si jistě vzpomenou, jak biblické vyprávění pokračuje: ale nad vodami vznášel se duch Boží. Duch svatý je u každého dobrého počátku! Vstupuje do lidského nitra, nechává vodu znovu vytrysknout, napravuje všechna pokřivení, otevírá ucpaná koryta, uzdravuje kontaminovanou vodu a zbavuje ji všech nečistot.

 

O Vánocích máme v kostele nainstalovaný stromeček. O Velikonocích zdobí oltář Beránek.
O svatodušních svátcích nic. Jak vizuálně ztvárnit dnešní svátek? A co dnes vlastně slavíme?

O Vánocích oslavujeme příchod Božího Syna na svět. O Velikonocích děkujeme Bohu za to, že Ježíše vzkřísil z mrtvých. Co je hlavním tématem svatodušních svátků?

O Vánocích zní v obchodech koledy. O Velikonocích na nás všude vykukují zajíčci a vajíčka. Věnuje komerční svět nějakou pozornost dnešního svátku? Mám za to, že tomu tak není.

Svatodušní svátky jsou pro obchodní řetězce, na rozdíl od Vánoc a Velikonoc, marketingově nezajímavé. Lidé mají v těchto dnech v hlavě především maturity, státnice, promoce, přijímací zkoušky a letní dovolené.

O tomto víkendu sice mnozí konzumovali, nebo teprve budou konzumovat, míchaná vejce, tzv. vaječinu, ale tato tradice patří spíše k lidovým zvykům, než aby byla gastronomickým koloritem svatodušní tradice.

 

Před chvílí jsem řekl, že s vizuálním ztvárněním Ducha svatého máme trochu problém.
A trápíme se i s vytýčením významu Ducha svatého pro život věřícího člověka. Snad nám něco napoví analogie z divadelního prostředí.

Zkusme si na chvíli představit Boha Otce jako režiséra velkolepého představení o dvou dějstvích. V hlavní roli vystupuje Ježíš. A co Duch svatý? Ten se podobá scénografovi, tedy někomu, kdo má na starosti dění na jevišti, ale jeho místo je v zákulisí. Dohlíží například na to, aby reflektor osvětloval Ježíše, aby se opona zvedla a spustila ve správný čas, a komparsisté i rekvizity byly na svém místě.

V některých církvích došlo k tomu, že se ve světle reflektorů ocitl Duch svatý místo Ježíše. My, jako evangelíci, trváme na tom, že Duch svatý nikdy nestrhává pozornost na sebe. Pokud dělá svou práci správně, nechává vyniknout Ježíše. Ovšem jestliže přestane vykonávat své dílo, nelze si toho nevšimnout. Všechno se začíná sypat. V životě i v církvi.

Kdybychom to shrnuli: v evangelické církvi se Duchu svatému dostává prvoplánového uznání sice jen jednou za rok. To je pak ovšem standing ovation, tedy potlesk ve stoje. A tento den nastal právě dnes, kdy slavíme svatodušní svátky.

V poslední, velký den svátků Ježíš vystoupil a zvolal: „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proudy živé vody poplynou z jeho nitra,‘ jak praví Písmo.“  To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. (Evangelium Jana 7,37-39)

O těch, kteří věří v Ježíše, a jsou zmocněni Duchem svatým, je v evangeliu řečeno: proudy živé vody poplynou z jejich nitra. Co jsou to ty proudy živé vody? V prvé řadě se smíme odvážit tvrzení, že se tento obraz týká vody křtu, která má očistný vliv: smývá hřích.

Křest je jednorázová zkušenost. Hřích nikoli. Proto pokaždé, když nasloucháme Božímu slovu, je to jako kdybychom se vystavovali dešti, který v nás pomyslnou hladinu živé vody doplňuje. A podobně, když vyznáváme hříchy a ve večeři Páně přijímáme Kristovo tělo a krev, se voda v našem nitru čistí a dochází k její výměně.

Jestliže Ježíš přirovnává Božího Ducha k proudům živé vody, nemělo by nám uniknout, co je v tomto příměru řečeno jakoby mezi řádky. Co mám na mysli? Pohyb. To, že živá voda v nás nestagnuje. Neustále cirkuluje. Nedovolí nečistotám ani kalu, aby se usadily. Tím se zachovává její vitalita a občerstvující účinek.

Člověk se díky tomuto životodárnému proudu smí vrátit ke svému původnímu poslání. O čem to mluvím? Jako lidé jsme byli stvořeni, abychom milovali, zakoušeli radost, byli tvůrci pokoje, jednali trpělivě, laskavě, měli na mysli dobro, zachovávali věrnost a v jednání se vyznačovali pokorou a sebeovládáním. Jinými slovy: řeky živé vody, které tryskají z křesťana, mají zavlažovat svět, který bez nich usychá a vadne.

Existuje něco, co by mohlo toto naše poslání zablokovat? Ano. Jestliže člověk vezme péči nad svým nitrem do vlastních rukou. A bude se například snažit vodní cesty a koryta různě odklánět či brzdit. To může vést k tomu, že vody v našem nitru změní směr anebo se jejich proud zastaví zcela. Stojatá voda má tendenci stát se kontaminovanou, čímž může dojít k otravě lidského nitra.

Projeví se to okamžitě. Lidé se přestanou o sebe zajímat, péče o druhého je pro ně příliš nákladná, šetří se i úsměvem a oslovováním křestním jménem, spolupráce jde stranou, do popředí se dostává lidské ego, které je zpravidla sobecké, zištné, vypočítavé a nepřejícné.

Charakteristika zdevastovaného lidského nitra odpovídá popisu země před zásahem stvořitele. Všichni ta první slova z Bible znáte: Země byla pustá a prázdná a nad propastnou tůní byla tma. Taková je diagnóza duchovně mrtvého člověka.

Mnozí z vás si jistě vzpomenou, jak biblické vyprávění pokračuje: ale nad vodami vznášel se duch Boží. Duch svatý je u každého dobrého počátku! Vstupuje do lidského nitra, nechává vodu znovu vytrysknout, napravuje všechna pokřivení, otevírá ucpaná koryta, uzdravuje kontaminovanou vodu a zbavuje ji všech nečistot.

 

S tím, že svatodušní svátky okolní svět neregistruje, asi mnoho nenaděláme. Jako křesťané bychom však měli usilovat alespoň o to, abychom v tomto světě, společně s Duchem svatým, konspirovali. Ano, rozuměli jste dobře. Duch a dech se totiž latinsky řekne stejně: spiritus. Tam, kde dochází k tomu, že člověk začíná dýchat společně s Duchem Božím, dochází ke společnému dýchání, což odpovídá slovu kon-spirace.

Konspirační teorie jsou zhoubou současného mediálního prostoru. Uchylují se k nim lidé vzdělaní i nevzdělaní, ti, kteří věří v Boha, i ti, kteří věří všemu jinému, jen ne Bohu. V konspiračních teoriích se neustále vrací témata:

  • jsme oběti mediální manipulace;
  • ta nejdůležitější fakta jsou nám skryta;
  • ti, kteří vědí, to, co bychom chtěli a měli vědět my, ale nikdy se to nedozvíme, jednají tak, aby se měli dobře pouze oni a připravili si zadní vrátka pro případ katastrofy, která přijde.

Konspirační teorie a víra v Boha, to jsou dva, zcela protikladné způsoby vyhodnocování okolního světa. Uvedu několik základních rozdílů:

  1. Bůh má se světem dobré úmysly
  2. Bůh učinil vše, abychom mohli žít šťastným životem
  3. Bůh nechce, aby někdo žil peklo za života nebo po smrti
  4. To, co není nyní dokonalé, Bůh dokonalým učiní
  5. Bůh své dobré plány se světem před nikým neskrývá
  6. Každý, kdo chce být Božím dítětem se smí nechat pokřtít. Ve křtu dostane dar Ducha svatého, který je pečetí spásy.

 

Kdybychom se v závěru pokusili připomenout si příměry Ducha svatého, které v dnešním kázání zazněly, jednalo by se o tyto:

  • DS je jako scénograf, zůstává v pozadí, neupozorňuje na sebe, naopak se vším úsilím se stará, aby byl Ježíš Kristus v centru všeho, co se na jevišti světa odehrává
  • Člověk není dobrý vodohospodář. Platí to zejména, má-li se starat o své nitro. Ve chvíli, kdy má snahu vzít do vlastních rukou pramen živé vody, který Bůh v každém věřícím nechává vytékat, dílo většinou pokazí, což může vést až k otravě života.
  • DS je jako dech, kterým Bůh všechno oživuje. Bůh si přeje, abychom se k jeho dýchání přidali. Dýchali spolu s ním, cizím slovem konspirovali. To je jediná konspirace, do které má smysl nechat se vtáhnout.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Nikdy jsem si nepředstavoval, že by Bůh mohl přijít v této podobě

Pár myšlenek na začátek adventu. Záznam promluvy z evangelického Kristova kostela v Ostravě z 27. 11. 2022

Chci poslouchat

Na horizontu advent

Zamyšlení před začátkem adventní doby

Chci poslouchat

Mohou být svatba a pohřeb „dva v jednom“?

Kázání, které zaznělo v evangelickém Kristově kostele v Ostravě 20. 11. 2022

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„