„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Pátek 26.4.24   svátek má Oto

Úvod Chci poslouchat Zpívání je životní styl

Zpívání je životní styl

Zpívání je životní styl

Úvod Chci poslouchat Zpívání je životní styl

Zpívání je životní styl

S vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a zpěvem. (Koloským 3,16)

Křesťanství je náboženstvím zpěvu. Bible se mnohem více podobá sbírce písní než sbírce zákonů. O zpěvu se v Bibli hovoří na 400 místech, 50krát jsou v ní lidé vyzváni k tomu, aby zpívali. Biblické postavy jsou neodmyslitelně spjaty s písněmi: Miriam, hlavní představitelka židovských Velikonoc, nejenže zpívá o vysvobození z Rákosového moře, ale také tančí a hraje na bubínek. Slova její písně zněla: Zpívejte Hospodinu, neboť se slavně vyvýšil, smetl do moře koně i s jezdcem. (Ex 15,21) Izajáš zpívá o tom, že se velmi veselí z Hospodina, jeho duše jásá k chvále Boha, neboť jej oděl rouchem spásy, zahalil ho pláštěm spravedlnosti. (Iz 61,10) Žalmista dobrořečí Hospodinu, protože mu odpověděl a vysvobodil ho ze všech jeho obav. (Ž 34,5) Refrén písně Jana Křtitele zněl: On musí růst, já se však menšit. (Jan 3,30) Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu zachráněna, zpívala si žena, kterou po mnoho let sužovalo krvácení. (Mt 9,21) Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všecko, co jsem dělala (Jan 4,29), to byl popěvek ženy, která se setkala s Ježíšem u studny. Hlavní motto velikonoční písně Marie Magdalény znělo: Viděla jsem Pána. (Jan 20,16). V prvotní církvi vznikly hymny, oslavující lásku (1K 13), vzkříšení (1K 15), pokoru (Filipským 2), Ježíše – Božího Beránka (Zjevení Janovo).

Zdá se, že zpěv není pro člověka víry jedním z volitelných komponentů víry, naopak, tvoří, společně s modlitbou, četbou Bible, obětavostí a dobročinností, jeden z pilířů křesťanova vztahu k Bohu. Kdyby nestranný pozorovatel zkoumal u účastníků bohoslužby míru angažovanosti písněmi, došel by patrně k závěru, že někteří zpívají z hloubi svého srdce, spontánně se vloží do toho, co lze nazvat uctíváním, kdežto jiní působí při zpívání poněkud nezaujatě, jako kdyby čekali na to hlavní, což může být v jejich vyhodnocení například kázání. Je to tak správně? Neurovědci tvrdí, že lidský mozek je utvořen tak, že text se v něm udomácní především díky rytmu a melodii. Už filosof Platón prohlásil: Ukažte mi, jaká hudba utváří národ, a já prostřednictvím této hudby změním smýšlení tohoto národa. Hudba nás skutečně může měnit. K lepšímu, i k horšímu. Závisí na tom, jaké poselství je s ní spjato. Jestliže jsou biblické pravdy vetkány do nádherných melodií, přinášejí vyprahlému a žíznivému lidskému nitru potřebnou svěžest a vláhu.

V písních, oslavujících Boha, se můžeme setkat s úžasem, který vzbuzuje stvoření –   zvířata, ptáci, rostliny, květiny, stromy, skály a řeky. Existují rovněž písně, vypravující o krásách lidského těla a nitra, kterých se dotkla Boží ruka. V důsledku tohoto stvořitelského doteku v člověku obvykle vykvete vděčnost, pohostinnost, soucit, milosrdenství, spravedlnost, péče, zdraví nebo harmonie.

Zastavme se na chvíli u posledně zmíněné vlastnosti – harmonie. Harmonie znamená soulad, souzvuk nebo souznění. Uši hudebníků jsou školené na to, aby dokázaly odlišit harmonii od souzvuku nehezkého, nepříjemného, kterému říkáme disharmonie. Sbormistr slyší tón, který nebyl zazpíván čistě. Jestliže některý člen z kapely hraje falešně, kapelník to okamžitě pozná.

O harmonii je v Bibli řeč v souvislosti se stvořením světa. V knize Job čteme, jaká byla reakce na dokončené dílo stvoření: jitřní hvězdy sborem zpívaly a všichni andělé jásali radostí (Job 38,7). Tato dokonalá harmonie neměla dlouhé trvání. Záhy se ozval tón disharmonický, a po něm další, skřípavý, a ještě jiný, s vřískající frekvencí, která sluchu vůbec nelahodila. Vše nasvědčovalo tomu, že se někdo z andělského sboru rozhodl zpívat jinou melodii, než jakou mu Stvořitel určil. Nejen, že tím strhl pozornost na sebe, ale především shodil celé společné dílo. Přednes nebeské symfonie byl znehodnocen. Produkce sice pokračovala dál, ale pro netrénované ucho bylo stále obtížnější rozlišit, co patřilo do původní partitury, a co bylo pouhou napodobeninou nezvaného hosta.

Právě jste slyšeli jeden z pokusů, jak popsat to, co Bible nazývá pádem. Od tohoto okamžiku nejen lidské auditorium, ale celé stvoření čekalo na příchod někoho, kdo by v tom shluku samozvaných sólistů, znovu začal zpívat nefalšovanou boží melodii. Byť se lidé snažili sebevíc, většinou se nechali strhnout různými exhibicionisty, kteří možná dělali velké show, ale odmítali podílet se na oslavě Stvořitele. Kdyby Bůh neslíbil, že v lidských dějinách nechá znovu rozeznít svou velkolepou symfonii, díky níž budou lidé schopni znovu uslyšet jeho hlas a naladit se na Boží frekvenci, kdo ví, jaký by byl další osud tohoto světa.

Co Bůh slíbil, to také splnil. První náznaky harmonie, která s lehkostí a nevtíravou krásou zazněla v kakofonii všech disharmonických hlasů, slyšíme z úst Marie, Ježíšovy matky, která zpívala: Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. (Lk 1,46-47) Z chrámu se k tomuto ženskému sopránu přidal mužský tenor kněze Zachariáše: „Pochválen buď Hospodin, Bůh Izraele, protože navštívil a vykoupil svůj lid a vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida.“ (Lk 1,68) V den, kdy se narodil Boží Syn, se rozezněly všechny hlasy andělských sborů, které navázaly na stvořitelské téma, a s novým nadšením zapěly: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, Bůh v nich má zalíbení. (Lk 2,14)

 

V úvodu jsem vám předložil příklad několika biblických hrdinů, kteří zpívali Hospodinu. Našli jste u některého z nich motiv, který ve vás nejvíce rezonoval? Byla to roztančená, zpívající Miriam s bubínkem? Anebo Křtitel s poněkud netradičním programem osobnostního růstu? Případně žena, toužebně hledající Kristovu blízkost, vyhladovělá po doteku? Anebo máte jiného oblíbeného biblického hrdinu?

Kromě toho, že potřebujeme naslouchat hudebnímu motivu druhých, bychom měli znát i melodii vlastního života. O čem se zpívá v písni, která vystihuje tvůj život? Kdo tě naučil ten nápěv? A kdo je autorem textu? Jedná se o novou skladbu, anebo svou píseň zpíváš už dlouho? Existují v tvém životě písně, které teprve čekají na moment, kdy budou poprvé zazpívány? Díky čemu tě píseň tvého života přivedla dnes právě na toto místo?

Zpívaná oslava Boha má nepředstavitelný význam nejen pro nás samotné, ale také pro ty, kteří sedí v kostelních lavicích: vedle nás, před námi či za námi. Nikdy nevíme, jaké duchovní drama se odehrává v člověku v sousední lavici. Jaké vroucí modlitby k Bohu vysílá. A za co neúnavně a naléhavě prosí? Jaké vítězné zkušenosti jej doprovázejí až na toto místo? Jaký smutek se usadil v jeho duši?

Když zpíváš, zpíváš i pro něj. Slova a melodie tebou zpívaných písní, jsou možná právě to, co nejvíce potřebuje slyšet. Tvůj zpěv nemusí znít jako když zpívá Andrea Bocelli nebo Magalena Kožená. Vzpomeň si, jak pod tónem bručel tvůj děda, babička, táta nebo máma, sestra nebo bratr. Nemuseli mít pěvecké nadání nebo hudební sluch. Díky tomu, že jejich srdce byla plná touhy vyzpívat svědectví o lásce, víře a naději, ti jejich nedokonalý projev dokázal zprostředkovat útěchu, povzbuzení a zmocnění k dalšímu boji a snad i zpěvu další písně. Dnes nám pomyslně předávají štafetu. Dirigentův tón zazněl i pro nás. Teď už je potřeba jen jediné: začít zpívat.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Ježíše potřebujeme uprostřed hrnců a pánví

O Ježíši, který vstupuje do naší všednosti.

Chci poslouchat

Velikonoce: Boží modelové jednání

Vzkříšený se s námi chce setkat tam, kde to dobře známe.

Chci poslouchat

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Velký pátek a Velikonoční neděle korigují události Květné neděle

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„