„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Pátek 19.7.24   svátek má Čeněk

Úvod Chci poslouchat Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Úvod Chci poslouchat Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Požádal jsem umělou inteligenci, aby mi vygenerovala několik příkladů nedorozumění a nepochopení mezi lidmi. Obdržel jsem následující příklady:

Komunikace mezi partnery: Partner A si myslí, že jasně sdělil, co potřebuje od Partnera B, ale Partner B vyhodnotil jeho prosbu úplně jinak, což vedlo k rozepři a frustraci.

Známí s různými kulturními pozadími: Dva lidé se setkávají, ale mají odlišné kulturní normy a očekávání ohledně sociálních interakcí. To může vést k nepříjemnostem nebo nedorozuměním.

Diskuse o politice: Lidé s různými politickými názory mohou používat stejné termíny, ale mohou mít úplně odlišné porozumění těchto termínů. To může vést k neúspěšné komunikaci a sporům.

Telefonní hovor o technické podpoře: Zákazník má problém s technologií a hovoří s technickou podporou. Technik může interpretovat problém jinak než zákazník a nabídnout nesprávné řešení.

Interpretace uměleckých děl: Dvě osoby mohou mít odlišné interpretace stejného uměleckého díla, což může vést k rozdílným názorům a diskusím o jeho významu.

 

Ani Ježíš se nepochopení a míjení se s druhými v době svého působení nevyhnul. Ježíšovi nerozuměli tehdejší znalci Písma. Jeho výklad opakovaně označovali za heretický nebo dokonce rouhavý. Sofistikovanými otázkami se jej snažili přimět k výrokům, které by proti němu následně použili.

Ježíšovi nerozuměli jeho současníci. Když se zeptal svých nejbližších přátel, za koho jej lidé pokládají, odpověď zněla: za Jana Křtitele, Eliáše, Jeremiáše nebo některého z proroků. Lidé nevěděli, o co Ježíšovi jde a co si mají o něm myslet. Ježíšovi nerozuměli dokonce ani jeho učedníci. Odháněli od něj rodiče s dětmi, ukvapeně sahali po meči, nechtěli naslouchat, když mluvil o své smrti.

Ježíšovi nerozuměli ani ti, kteří jej nadšeně vítali, když vjížděl na oslátku do Jeruzaléma. Anebo přesněji řečeno, rozuměli mu jen zčásti. Zvláštní roli hráli ti, kteří osobně zakusili Ježíšovu moc, která svědčila o tom, že se Boží království přeci jen v Ježíšově působení nějak viditelně uskutečňovalo. Dovedeme si představit, že v jásajícím davu bychom objevili malomocného, jehož kůže vykazovala známky uzdravení. Dost možná tam radostně tančil dříve ochrnutý muž, kterého spustili jeho čtyři kamarádi střechou dolů přímo před Ježíše. Ten přístojně oděný muž, radostně provolávající Hosanna, byl člověk, kterého společnost ještě nedávno považovala za blázna, když polonahý pobíhal na hřbitově. Ovšem poté, co jej Ježíš zbavil jeho obsesivního jednání, již dětem nenaháněl strach a ve svém okolí nevzbuzoval odpor. V davu bychom pravděpodobně našli i Jairovu dceru a někde opodál ženu, jejíž tvář prozrazovala, že dvanáctileté krvácení je navždy minulost, která byla pro ni opravdovou noční můrou. Ke zpěvu se nadšeně přidal muž, který byl dříve hluchý, ovšem poté, co Ježíš vložil prsty do jeho uší a dotkl se jazyka, mohl se i on stát součástí zpívající komunity. Dříve slepý nevěřil svým očím, když poprvé v životě viděl takovou podívanou.

Ti všichni, uzdravení, radostní a vděční povzbuzovali Ježíše na cestě do Jeruzaléma. „Zachraň nás, prosíme!“ volali opět a znovu, neboť si byli vědomi, že uzdravení z nemoci není totéž, co celostní záchrana, spása. Patřili k nim jistě učedníci – Matouš, Jan, Bartoloměj, a spolu s nimi ženy, které Ježíše věrně doprovázely – Marie, Jana nebo Zuzana (Lk 8,1-3). A mnohé další a mnozí další, jejichž jména neznáme. Ti všichni Ježíše denně poslouchali, sledovali, byli v jeho blízkosti. Zřejmě měli nějakou představu, jak se v Ježíšovi naplnilo slova, která provolávali: Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.

 

Ale co ti ostatní? Jelikož bylo před Velikonocemi, proudily do hlavního města celé davy poutníků, kteří si cestou zpívali žalmy. Když už byli blízko městských hradeb a chrám byl nadohled, zpravidla zařazovali Žalm 118, obsahující slova: Brány spravedlnosti mi otevřete, vejdu jimi vzdávat chválu Hospodinu. Toto je Hospodinova brána, skrze ni vcházejí spravedliví. V závěru zmíněného žalmu se objevuje text, který odpovídá zápisu evangelisty Marka:  Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu.

Tuto píseň zpívali poutníci tradičně, zpívali ji i ti, kteří o Ježíšovi nikdy neslyšeli. Unavení po několikadenní, dlouhé a vyčerpávající cestě, se především těšili na slavení Pesachu ve svatém městě. Když konečně spatřili vrchol chrámu, spontánně začali zpívat závěrečný chvalozpěv. Co si asi mysleli, když uviděli toho docela obyčejného člověka, který jel na oslu? Co se jim asi honilo v hlavě, když se přidali k ostatním, kteří provolávali: Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně? Mohli bychom se domnívat, že si nemysleli vůbec nic. Byli rádi, že cíl je nadohled. Tak proč se nepřidat k radosti místních nadšenců?

Podle svědectví evangelisty Marka však přesto vedla Ježíšova přítomnost ke změně tradičního oslavného zvolání. Žalm byl doplněn o novou strofu s tímto obsahem: požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosanna na výsostech! Zmínka o Davidovi, která byla kdo ví kým, přidána, vyjadřovala přesně to, co od Ježíše mnozí očekávali: obnovení zašlé Davidovy slávy, vojenskou sílu, díky níž by Izrael znovu získal ztracenou politickou moc.

Je pravda, že Ježíš mluvil o království často. Ovšem Boží království, které Ježíš hlásal, a Davidovo království, které si přáli obnovit skandující davy, byly dva odlišné modely uplatnění moci a vlivu. Davidovo království se mělo týkat především Izraele. Boží království bylo určeno všem lidem. Davidovo království bylo založeno na uplatnění vojenské síly. Boží království čerpalo z moci Božího Ducha. Davidovo království bylo prostorově a časově ohraničené, Boží království neviditelné a věčné.

 

Lidé, kteří křičeli – Hosanna, zachraň nás, prosíme tě – dávali najevo, že hledají někoho, kdo by je zachránil. Proč by tento židovský učitel, o kterém se říká, že dělá zázraky, nemohl být tím člověkem, do něhož vložíme své naděje? Uvěřili v obraz Ježíše, který si o něm utvořili. Ve svých představách si odpověděli na otázky spojené se spásou: jak se to stane, kdy se to stane a proč se to stane. Ježíšovo mlčení si mohli vysvětlovat jako souhlas. Lidé z davu si ve svých myslích udělali z Ježíše toho, kým ho chtěli mít.

Hosanna, zachraň nás, prosíme tě. Lidé i dnes touží po spáse. Jakmile se objeví někdo s charismatickými mesiášskými rysy, uvěří, že od něj dostanou vše, co od spasitele potřebují. Je snadné následovat Ježíše, ze kterého si učiníme karikaturu, která odpovídá naším přáním. Mnohem těžší je následovat toho, kdo v tichosti vjíždí do Jeruzaléma na oslátku a pomalu se blíží vstříc smrti.

Pro Ježíše byla Květná neděle srdcervoucí zkušeností. Ve chvíli, kdy davy burácely, věděl, že nesplní jejich očekávání. Spása, kterou nabízel, nebyla spásou, kterou chtěli. Evangelia jsou jedním velkým svědectvím o tom, že lidé Ježíše nechápali. Nakonec o tom svědčí i události, spojené s jeho zatčením, výslechem, procesem a ukřižováním, o kterých uslyšíme v příštích několika dnech. Lidé dodnes Ježíšovi nerozumí. A platí to nejednou i o nás. Velký týden, do kterého vstupujeme, nebude jednoduchý pro ty, kteří se rozhodnou prožít jej s Ježíšem. Zůstat s ním. Naslouchat mu. Snažit se jej hluboce poznávat. Jiná cesta, jak se vyhnout nepochopení, není.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

O chuti zakázaného ovoce

Proč jsou některá naše rozhodnutí nešťastná?

Chci poslouchat

Letní úklid v hodnotovém žebříčku

Vzkaz na cesty a inspirace k přemýšlení

Chci poslouchat

Čtyři dimenze vitrážových oken

Kázání farářky Elišky Geislerové u příležitosti úspěšné renovace vitrážových oken kostela

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„