V průběhu letních prázdnin jsme věnovali pozornost praotci Josefovi, o kterém zazněl celý cyklus kázání. Na začátku podzimu by bylo vhodné vyvážit důraz na mužské hrdiny zmínkou o ženských postavách, kterých je v Bibli celá řada. Dnešní nedělí zahajujeme cyklus věnovaný biblickým hrdinkám.
Která biblická žena si zasluhuje prvenství? Nepochybně ta, která je v Bibli zmíněna jako první a jež je patrně ze všech žen nejznámější. V tomto okamžiku už většina z vás tuší, že se jedná o Evu, předobraz všech žen a pramatku všech mužů.
Kniha Genesis popisuje vznik člověka, a tedy i ženy, dvakrát. Nejdříve v první kapitole jako spořádaný proces, v němž na závěr šestého dne Bůh stvořil člověka podle svého obrazu a jako muže a ženu. Podle tohoto popisu by se mohlo zdát, že obě pohlaví přicházejí na scénu současně, a dokonce v jakémsi rovnocenném vztahu. Pár dostane za úkol být plodný a zaplnit zemi.
Ve druhé kapitole knihy Genesis následuje mnohem košatější a také komplikovanější popis:
I řekl Hospodin Bůh: „Není dobré, aby člověk byl sám. Učiním mu pomoc jemu rovnou.“ Když vytvořil Hospodin Bůh ze země všechnu polní zvěř a všechno nebeské ptactvo, přivedl je k člověku, aby viděl, jak je nazve. Každý živý tvor se měl jmenovat podle toho, jak jej nazve. Člověk tedy pojmenoval všechna zvířata a nebeské ptactvo i všechnu polní zvěř. Ale pro člověka se nenašla pomoc jemu rovná. I uvedl Hospodin Bůh na člověka mrákotu, až usnul. Vzal jedno z jeho žeber a uzavřel to místo masem. A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.“ Proto opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.
Člověku jsou dána k dispozici zvířata, jako druzi, ale Adam se v jejich společnosti nadále cítí být sám. Nemůže si nevšimnout, že zvířata žijí v páru. Především však sám bytostně zakouší, že nedokáže žít bez jiné bytosti – jemu podobné, ale současně odlišné. V biblickém textu čteme, že člověk nenalezl pomocnici sobě rovnou, a tak mu Hospodin v narkóze odebral žebro a udělal z něj dalšího podobného tvora.
Bible jen málokdy popisuje vzhled nebo povahu svých hrdinů. Charakterizuje je obvykle jejich jednání nebo řeč, a čtenář si musí jednotlivé figury vybarvit sám. Z biblického vyprávění lze usuzovat, že Eva byla ve srovnání s Adamem aktivnější a iniciativnější. Tento partnerský model se v Bibli ještě několikrát zopakuje. Dále je patrné, že byla zvídavá. Text doslova říká, že když dorazila ke stromu poznání, viděla, že je dobrý k jídlu a příjemný na pohled.
Od Adama se lišila i tím, že byla výřečná. V textu mluví mnohem více než muž. S oblibou „vypráví příběhy“. Nejdříve, když mluví s hadem, který se podivuje, že lidé nesměji jíst co chtějí, mu Eva převypráví po svém, co je a co není předmětem Božího zákazu. Když jsou s Adamem načapáni, on se snaží hodit vinu na Hospodina a na ženu – dala mi to žena, kterou jsi mi dal – zatímco žena jen ukáže na hada, vůči němuž není vázána žádnou loajalitou.
Kdybychom se pokusili rekonstruovat, jaké zkušenosti si pár prvních dvou lidí odnesl z ráje, mohli bychom říci, že Adam mohl žít s pocitem, že se od Evy nechal navléci do pěkné bryndy, ovšem Eva zřejmě Adamovi nikdy nezapomněla, že se při rozhovoru s hadem neráčil ani vyjádřit a naopak při výslechu před Bohem se nezachoval úplně jako gentleman.
Vraťme se ještě na chvíli ke dvěma biblickým verzím o vzniku ženy. Vypovídá popis stvoření něco o hierarchii prvního muže a ženy, případně o vztahu všech příštích mužů a žen? Je důležitější to, že byli oba stvořeni jako součást jednoho celku, anebo to, že žena vznikla druhotně (později, a navíc ze žebra), a tedy by snad měla nižší postavení či status?
Židovská a později ještě více křesťanská kultura se většinově klonila k přesvědčení, které v Evě vidělo prapříčinu pádu. „Vina za Adamovo vyhnání z onoho podivuhodného pobytu v ráji padá jedině na Evu“, tvrdil v 5. století po Kristu Jan Zlatoústý, „protože neodolala hadu, zpronevěřila se své úloze mužovy pomocnice.“ Do téhož období spadá i výrok církevního otce Augustina, který spekuloval o vině Evy následovně: „Protože ďábel věděl, že by muže svést nemohl, přistoupil k ženě jako ke slabšímu článku lidského pokolení a skrze ni, poté co se mu podařilo ji svést, přelstil i muže.“ Tímto široce rozšířeným výkladem se nechal ovlivnit i apoštol Pavel, když Timoteovi napsal: Žena nemá mít moc nad mužem, nýbrž má se nechat vést. Vždyť první byl stvořen Adam a pak Eva. A nebyl to také Adam, kdo byl oklamán, ale žena byla oklamána a dopustila se přestoupení.
Proč tak přísný soud? O záporné roli žen měly svědčit tři klíčové momenty vyprávění. Za prvé okolnosti jejího stvoření; dále úloha při pojídání zakázaného ovoce; a do třetice dopad Hospodinova trestu. Krátce si každou tezi okomentujeme: Ad 1. okolnosti stvoření – žena byla stvořena dodatečně. Je-li žena druhotná, nemůže být muži rovná. Ad 2. úloha při pojídání zakázaného ovoce – žena se nechala obelstít od hada, což prý svědčí o její naivitě a absenci zdrženlivosti. Ad 3. dopad Hospodinova trestu – Hospodinův trest působí dojmem, že ženina vina za přečin ve věci ovoce je ve srovnání s mužem větší, neboť ženy dědí jednak podřízenost, ale i útrapy těhotenství.
Ovšem co když je tato interpretace, vůči ženám tak jednostranně vyhrocená, způsobená nesprávným čtením Bible? Lze pro to uvést nějaké důkazy? Přestoupení prvních lidí se při nezúčastněném pohledu může jevit jako první z dlouhé řady pokusů o posunutí hranic stanovených Hospodinem. Kniha Genesis zaznamenává celou sérii chyb, které se jeví jako důsledek lidských experimentů se světem, do kterého byli vrženi. Po takovém překročení míry obvykle následuje trest, poučení, ale především smíření s Bohem. Po vyhnání z ráje lidé přeci nezemřeli hlady, naopak obdělávali půdu, učili se řemeslům, vynalézali různá umění, jinými slovy prosperovali a rychle zalidňovali mimorajský svět.
Kdybychom se chtěli za každou cenu držet logiky, že ten, kdo byl stvořen dříve, má nadřazené postavení, pak bychom mohli dospět k závěru, že pes nebo kůň byli přeci také stvořeni dříve než Adam, což ale neznamená, že by pro ně z toho plynul vyšší status. A jak pohlížet na znevažování Evy z důvodu, že byla stvořena z části mužova těla? Z této výpovědi přeci vůbec neplyne, že by měla být nižším tvorem. Naopak, mohli bychom říci, že by klidně mohla být vylepšenou verzí původního modelu. Že zmínka o mužově žebru, z něhož byla Eva zformována, mohla být také interpretována pro ženu pozitivně, dokládá důvtipný výklad jednoho židovského znalce Písma z doby Ježíše. Eva nebyla vzata z Adamovy hlavy, aby nad ním nepanovala, ani z jeho nohou, aby nebyla jeho otrokyní, ale z jeho boku, aby zůstávala blízko jeho srdci.
Čteme-li pozorně předchozí příběh o stvoření, vidíme, že proces vytváření světa spočívá v oddělování protikladů – nebe a země, světla a tmy, a tedy i muže a ženy. Žádný z obou pólů nemůže bez svého protějšku existovat. Ani muž ani žena nemůže tvrdit, že jeden z nich je důležitější – svou identitu si totiž udělují vzájemně. Jinými slovy: v biblické zprávě je položen důraz na to, že muž a žena jsou sice samostatné a odlišné bytosti, ale jsou si rovni, vzájemně se doplňují, nejsou bez druhého dokonalí a jejich vzájemná přitažlivost je přirozeným dopadem toho, jak byli stvořeni.
Na úplný závěr nám biblický autor připravil opravdové překvapení. Když mluví o manželství, vyzývá nikoli ženu, aby se přimkla k muži, tak jak to bylo běžné v patriarchálním systému. Naopak, muž má opustit své rodiče a doslova se slepit se svou ženou. Co to znamená? Že stěžejním vztahem není otec-syn, nýbrž vztah muž-žena. Protože tento vztah dává možnost prožít život v plnosti a podílet se na jeho pokračování.
