„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Neděle 21.4.24   svátek má Alexandra

Úvod Chci poslouchat Od mladické nedůvěry k lety prověřené věrohodnosti

Od mladické nedůvěry k lety prověřené věrohodnosti

Od mladické nedůvěry k lety prověřené věrohodnosti

Úvod Chci poslouchat Od mladické nedůvěry k lety prověřené věrohodnosti

Od mladické nedůvěry k lety prověřené věrohodnosti

Dnes již 83letý Jack Weinberg, v r. 1965, kdy byl studentem Univerzity v Karolíně v USA, pronesl v novinovém interview výrok, který se stal nesmrtelným a později byl připisován i mnoha jiným celebritám. Ten výrok zněl: Nevěřte nikomu, komu je přes třicet. Naopak Ježíšovi oponenti si z něj utahovali slovy: Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?

Proč je třicítka milníkem, v němž se člověk, alespoň podle některých, nebezpečně vzdaluje revoltujícímu světu dospívajících? A proč byli v některých kulturách teprve padesátníci považováni za hodnověrné životní rádce? V jednom židovském spise se nachází toto vysvětlení: Ve čtyřiceti letech člověk dosáhne porozumění, v padesáti je připraven dávat moudré rady, v šedesáti je mu přiznána úcta staršího, v sedmdesáti je považován za mudrce.

K věku padesáti let se vyjadřuje i Bible. V knize Numeri se o službě kněží v chrámu dočteme následující: Toto je řád pro lévijce: Od pětadvaceti let bude schopen nastoupit do služby, totiž konat službu při stanu setkávání. Od padesáti let bude této služby zproštěn a nebude už sloužit. Může ovšem přisluhovat svým bratřím při stanu setkávání ve strážné službě, ale vlastní službu konat nebude. (Numeri 8,23) 

 

Padesátce se, jak známo, říká „abrahamoviny“. V Nizozemí dokonce protestanti o padesátiletých říkají: ten už viděl Abrahama. S tím souvisí i narážka v polemice, kterou vedl Ježíš se svými oponenty. Ježíš se, jak známo, padesátin nedožil. Jak tedy mohl „vidět Abrahama“? Jak mohl dosáhnout na jeho zkušenosti, na jeho úroveň? Přečtěme si celý rozhovor z Janova evangelia 8. kapitoly: Amen, amen, pravím vám, kdo zachovává mé slovo, nezemře navěky.“ Židé mu řekli: „Teď jsme poznali, že jsi posedlý! Umřel Abraham, stejně i proroci, a ty pravíš: Kdo zachovává mé slovo, neokusí smrti navěky. Jsi snad větší než náš otec Abraham, který umřel? Také proroci umřeli. Co ze sebe děláš?“ Ježíš odpověděl: „Kdybych oslavoval sám sebe, má sláva by nic nebyla. Mne oslavuje můj Otec, o němž vy říkáte, že je to váš Bůh. Vy jste ho nepoznali, ale já ho znám. Kdybych řekl, že ho neznám, budu lhář jako vy. Ale znám ho a jeho slovo zachovávám. Váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den; spatřil jej a zaradoval se.“ Židé mu řekli: „Ještě ti není padesát, a viděl jsi Abrahama?“ Ježíš jim odpověděl: „Amen, amen, pravím vám, dříve než se Abraham narodil, já jsem.“ Tu se chopili kamenů a chtěli je po něm házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu.

Zcela zásadní je uvědomit si, kde tento rozhovor proběhl. Bylo to na nádvoří jeruzalémského chrámu. Podle staré tradice byla Jeruzalémská chrámová hora právě tou horou, na niž Abraham vystoupal, aby tu podle Hospodinova příkazu obětoval Izáka. A na této hoře se (třetího dne) zcela překvapivě ukázalo, že Hospodin, Bůh Abrahamův, nechce lidskou oběť. Vždyť tam sám ukázal na beránka obětního.

O dva tisíce let později stál na tomtéž místě Ježíš a řekl: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt. Jeho oponenti na to opáčili: Abraham umřel, proroci umřeli, nikdo se nevyhnul setkání se smrtí. Jak můžeš tvrdit, že zrovna tvoje slova ubrání před smrtíCopak jsi, Ježíši, větší persona než praotec Abraham? Koho to ze sebe děláš?

Jak na tyto výtky Ježíš reagoval? Měl po ruce nějaké přesvědčivé důkazy o tom, že je víc než Abraham? Ježíš se nezačal obhajovat tím, že je mocnější prorok, správnější náboženský vůdce, bohulibější svědek.

Jeho odpověď bychom mohli parafrázovat následovně: Jestli lze v nějakém příběhu vystihnout, jak je to se smrtí a s životem, tak je to v příběhu Abrahama – a v příběhu mém. A pokračoval: Když Abraham kdysi na téhle hoře zajásal, protože zjistil, kdo je skutečně Hospodin a že je člověku nadějí, dokonce i nadějí proti smrti, zajásal jako ten, kdo dohlédl k mému příběhu a zahlédl můj den.  

Den Abrahamova jásotu na hoře Morija, den Abrahamova rozpoznání, že je všechno jinak, než se dosud jevilo, nese stejné označení jako den překvapivého vítězství Ježíšova. TŘETÍHO DNE se Abrahamovi ukázalo, že Hospodin není krvelačné božstvo, které se živí krví našich potomků, ale že nám budoucnost otevírá jako překvapivý dar. Třetího dne se na Ježíši ukázalo, že smrt nemá poslední slovo. Že lidská nenávist nezvítězila nad Boží láskou. Že smrt nezvítězila nad budoucností, otevřenou tímhle Božím svědkem.

 

Amen, pravím vám, dříve, než byl Abraham, já jsem. Židovští vyzyvatelé byli šokováni tímto Ježíšovým tvrzením. Jak si mohl dovolit vyslovit něco tak nehorázného? Vždyť se těmito slovy nade vší pochybnost přirovnal k Hospodinu. Přivlastnil si slova, kterými se Bůh kdysi představoval Mojžíšovi: „JSEM, KTERÝ JSEM“. Konsternovaní židé se Ježíše ptají: Jsi snad větší než náš otec Abraham? Tuto otázku můžeme považovat za řečnickou, neboť pro ně bylo nepředstavitelné, že by někdo mohl být větší než Abrahám nebo větší než Mojžíš.

Dříve, než byl Abraham, já jsem, odpověděl Ježíš. Tento jeho výrok nás vrací k úvodní větě Janova evangelia: Na počátku bylo Slovo, a to Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl Bůh„. Jinými slovy: Ježíš tvrdil, že byl s Bohem ještě předtím, než byl stvořen svět, že existoval dříve než Abraham.

Toto tvrzení zaměstnávalo křesťanské teology po tři staletí. V průběhu tří set let se scházeli učení biskupové a vzdělaní učitelé církve z Východu i ze Západu, aby upřesnili a vyjasnili, co tím Ježíš myslel, když řekl, že byl dříve než Abraham, a proč je to pro nás a pro naši spásu důležité.

Církev nepřišla s nápadem, že Ježíš je Bůh, jak se nám to snaží podsunout mnozí autoři, například Dan Brown v knize Šifra mistra Leonarda. Myšlenku, že Ježíš je Bůh, nevymyslela církev, přišel s ní sám Ježíš. Naše víra je založena na Ježíšových výrocích, na učení novozákonních apoštolů a starozákonních proroků. Jeden z klíčových výroků jste právě slyšeli.

 

Evangelista Jan si byl vědom, že se jedná o mimořádně závažné tvrzení, které nelze vznést o žádném jiném člověku. V úplném závěru svého evangelia napsal: kdyby se mělo všechno, co Ježíš učinil (nebo řekl) dopodrobna vypsat, mám za to, že by bylo napsáno tolik knih, že by se ani nevešly na svět. Jinými slovy: evangelista si byl vědom, že jeho psaná svědectví jsou jen malým okénkem do Ježíšova tajemství, které nelze plně vyjádřit slovy.

Nikdo z lidí, pouze Ježíš Kristus měl právo říci: Kdokoli zachová mé slovo, navěky nespatří smrt. Protože on je mocnější než smrt, přemáhá smrt, ať už na nás doráží v jakékoli podobě. Co můžeme učinit, aby se nás tato naděje týkala? Přimknout se ke Kristu, dát prostor jeho slovu ve svých životech.

Náš text končí zmínkou o Ježíšovi, který opustil dav, který se ho chystal kamenovat. Mohlo by se zdát, že převaha byla na straně agresivního davu a Ježíš byl zase ten slabší, který se ukrývá. Církevní otec Augustin ve svém kázání upozorňuje na to, že opak je pravdou. Napsal: Ježíš utekl před lidmi, kteří jej chtěli kamenovat. Zbystřit by měli lidé, před jejichž kamennými srdci musí utíkat Bůh.

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Ježíše potřebujeme uprostřed hrnců a pánví

O Ježíši, který vstupuje do naší všednosti.

Chci poslouchat

Velikonoce: Boží modelové jednání

Vzkříšený se s námi chce setkat tam, kde to dobře známe.

Chci poslouchat

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Velký pátek a Velikonoční neděle korigují události Květné neděle

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„