Zajímalo by mě, zda si pamatujete první adresu, na které jste v dětství bydleli? Rodiče ji obvykle vštěpují svým dětem, aby místo bydliště dobře znaly, kdyby se náhodou ztratily, ať jejich nálezci vědí, kam je mají vrátit. Mnoho věcí z dětství jsem zapomněl. Ovšem adresu, na které jsme bydleli, si pamatuji dodnes: Zápotockého 535. Pro ty z vás, kteří jste mladší a jméno Zápotocký vám nic neříká, jen doplním, že se jednalo o prezidenta ČSSR v letech 1953-1957. V roce 1952 vysvětloval československým dětem, jak došlo k proměně Ježíška v Dědu Mráze: „Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu. Děda Mráz přijíždí k nám od východu a na cestu mu září také hvězdy – nejen jediná betlémská. Celá řada rudých hvězd na našich šachtách, hutích, továrnách a stavbách,“ vzkázal tehdy prezident.
Vraťme se k adrese našeho dětství. Možná, že zmínka ulice a popisného čísla s vámi nic nedělá. Ovšem když zazní jméno vesnice nebo města, kde jste se narodili nebo vyrůstali, nepochybuji o tom, že se také ve vás začne odvíjet celý seriál vzpomínek. Je dost možné, že se dodnes zajímáte o historii toho místa, dokážete vypíchnout čím je zajímavé nebo jedinečné, znáte osudy lidí, kteří z lokality vašeho dětství pochází.
O Štědrém večeru bych vás chtěl pozvat na jedno konkrétní místo. Mnozí správně tušíte, jedná se o Betlém. Město Betlém má v Bibli dlouhou historii:
- v knize Genesis se píše o tom, že zde byla pohřbena Ráchel – manželka praotce Jákoba.
- v knize Rút se nachází příběh ženy, která pocházela z Betléma. Její jméno bylo Noemi. Chvíli žila v moábských končinách, ale zanedlouho se vrátila zpět do Betléma i se svou snachou Rút. Rút si po smrti svého manžela vzala Boáza a narodil se jim Obéd. Obéd měl syna Jesseho, což byl tatínek Davida, který se stal později králem. Betlém byl městem krále Davida.
- v knize proroka Micheáše jsou popisovány rozvrat, destrukce a beznaděje, které svíraly izraelskou společnost na přelomu 8. a 7. století před Kristem. V téže knize ovšem zaznívají taktéž slova naděje, která byla spojována s narozením nového vládce a krále. Hádejte, kde se měl narodit? V Betlémě.
- mimochodem: toto proroctví našli v židovských písemnostech Herodovi rádci poté, co jeho palác navštívili mudrci z východu (kterým lidově říkáme tři králové) a dotazovali se, kde se má Mesiáš narodit? Tak kde? ptal se Herodes svých rádců. A ti si ve svitcích narolovali proroka Micheáše, u kterého se dočetli, že se má narodit v Betlémě.
Pojďme si to shrnout:
- V Betlémě se nacházel hrob manželky jednoho z nejvýznamnějších hebrejských praotců.
- V Betlémě bydleli praprarodiče i rodiče krále Davida. Ba co více, v Betlémě se narodil samotný král David.
- O Betlému byla již v 8. století před Kristem vyslovena významná proroctví, která ohlašovala příchod hrdiny, který celou společnost zásadně ovlivní.
Betlém sice nebyl hlavním městem, ani vyhledávanou turistickou destinací, ale duchovní dějiny se soustředily právě sem. V tomto městě slyšíme tlukot srdce vánočního příběhu.
Jestliže dnes hovoříme o Betlému, pak tím dáváme najevo, že v určitém konkrétním období se Autor lidských dějin sám obsadil do jedné z rolí. Stal se dítětem lidských rodičů, přijal jméno a pobýval na konkrétní adrese.
Betlémem to začalo. Ale Betlémem to neskončilo. Dnes nehovoříme o Betlému proto, abychom se vraceli k tomu, co se odehrálo na počátku našeho letopočtu, ale činíme jej předmětem našeho zájmu, abychom lépe pochopili, co se děje tady a teď.
Přemýšlejte se mnou:
K čemu by nám byla radostná zpráva, kterou oznámil anděl pastýřům, kdyby to nebyla také dobrá zpráva pro nás?
K čemu by nám bylo, kdybychom věděli, že pastýři se šli přesvědčit o tom, co jim bylo řečeno, kdybychom neviděli žádný přesah těchto událostí do svých životů?
Co bychom si měli počít s novorozenětem položeným do jesliček v Betlémě, kdyby se to dítě nenarodilo také v nás?
Jakou váhu by pro nás měla mít informace o Marii, která o všem, co viděla a slyšela, přemýšlela a rozvažovala, kdybychom my, v našem světě, neobjevili nic, co by ukazovalo na Boha?
Cožpak touha objevit dítě, položené do jesliček, které se nachází někde hluboko uvnitř každého z nás, není to, co nás sem každoročně přivádí?
Co když ty, já, vztahy mezi námi, vztahy mezi vámi, jsou místem, kam by mohl přijít Mesiáš, Pán a Spasitel?
To vše, co bylo právě řečeno, nastoluje další otázky:
V jakém stavu jsou jesličky uvnitř nás?
Jsou-li plné tmy, dovolíme, aby byly prozářeny světlem narození Božího dítěte?
Jsou-li plné obav a nepokoje, dovolíme Tomu, který vstupuje do našeho světa, aby nás zbavil strachu a daroval nám pokoj?
Jesličky, které charakterizuje samota a opuštěnost, mohou být paradoxně těmi, které budou připravené přijmout Toho, který říká: jsem s vámi po všechny dny.
Jesličky, sužované hladem a rezignací, se nemusí obávat, že by se jim o Vánocích nedostalo chleba života a poháru spásy.
Ať už jsou naše pomyslné jesličky v jakékoli situaci, díky vánočnímu příběhu o Bohu, který přichází do nepředstavitelné lidské bídy, si smíme být jisti, že Bůh jimi nepohrdne.
Milí přátelé, Ježíšovo narození je okamžik, v němž se náš a Boží svět setkávají. A tento průsečík Boha a nás je místem, které náš život vyživuje, udržuje a obnovuje.
Náš skvělý Pán nemá ve zvyku špatně platit za pobyt v ubytovacím hostinci naší duše, když se mu dostane dobrého přijetí. (sv. Terezie z Ávily)
