Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. (2. Korintským 8,9)
O Vánocích hovoříme více než v kterémkoli jiném období církevního roku o Bohu jako Dárci. Ježíšovo narození lze ztotožnit s nejvyšší formou obdarování, neboť dar, který Bůh lidstvu v narození Ježíše nabídl, ztělesňuje jeho pravou podstatu. Bůh připravoval člověka na přijetí tohoto daru celá staletí.
Od 3. kapitoly knihy Genesis, která mimo jiné popisuje lidský pád, se lze mezi řádky setkat se stále se vracející otázkou: Co teď Bůh učiní? Co člověku nabídne? Spásu, život, pokoj? Nebylo pochyb o tom, že Bůh, který člověka od samotného začátku zahrnoval vzácnými dary, se ani po pádu nehodlal vzdát své touhy, obdarovat člověka tím nejvzácnějším. O Vánocích tak učinil dokonale.
Příchod Ježíše na svět nebyl spektakulární ani grandiózní. To si uvědomili mudrci z Východu poté, co Ježíše nově narozeného krále nenalezli v Herodově paláci. Přesto lze říci, že tomto daru nechybělo nic u dokonalosti. Bůh Otec, jako dokonalý Dárce, dal světu dokonalý Dar – svého Syna, dokonalým způsobem: početím z Ducha svatého a narozením z Panny Marie. Nad Ježíšovými jeslemi lze umístit motto: Přijmi mě v tomto daru, neboť tento dar jsem já sám. Vztah, jaký má Syn k Otci, vystihují tyto Ježíšovy výroky: Kdo vidí mne, vidí Otce. (…) Já jsem v Otci a Otec je ve mně. Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně.
V Bibli jsou rozesety výroky o tom, kým je pro nás vánoční dar. Uvedu alespoň některé z nich: Kristus je naše spása (Lukáš 2,30). Kristus je naše spravedlnost (Jeremiáš 23,6). Kristus je náš pokoj (Jan 14,27). Kristus je vzkříšení (Jan 11,25). Kristus je věčný život (Jan 14,6). Kristus je naše ospravedlnění a posvěcení (1. Korintským 1:30). Celá hloubka daru se stane ještě názornější, když si dnes všimneme některých odstínů darů, což běžně nečiníme ani neregistrujeme.
- Obdarování spojené s budoucím slibem
Jako příklad zde může posloužit darování snubního prstenu. Tento dar v sobě zahrnuje budoucí záměr, slib i naději. Snoubenci jsou přesvědčeni, že patří k sobě a chtějí spolu zůstat. Nikdo, kdo bere zásnuby vážně, neodpoví na otázku, zda chce se svým partnerem či partnerkou zůstat do konce života podobně, jako někdo, kdo je dotázán na svou novou práci. Otázka: Zůstaneš v ní od teď už napořád? Odpověď: Uvidím. Vyhodnotím po nějakém čase a pak se rozhodnu. Jen stěží si dovedeme tuto variantu představit ve vztahu dvou lidí? Otázka: Zůstaneš s ním (s ní) už napořád? Odpověď: Uvidím. Vyhodnotím to po nějakém čase a pak se rozhodnu. To není odpověď pravé lásky, protože ta se žádnými zadními vrátky nepočítá. Status zasnoubených lidí je jiný po tomto daru, než byl před ním.
- Obdarování prostřednictvím sdíleného pokrmu
Pozveme-li někoho na oběd nebo večeři, musíme přípravu pokrmu promyslet, následně se pustit do příprav, které obnáší výrobu nebo pořizování polotovarů, jejich zpracování, ohřev, dochucování, servírování. Do celého tohoto procesu jsou zapojeny naše smysly. V připravovaném a konzumovaném jídle je nějakým způsobem zapouzdřen náš osobní vklad. Při společné degustaci nejde pouze o přijímání výživy, nýbrž zároveň o zkušenost stolování, která vypovídá o vztahových poutech, které jsou společným sdílením jídla iniciovány nebo utužovány. V závěru kázání se k této formě obdarování ještě vrátíme.
- Obdarování z nedostatku
Jako příklad darování z nedostatku lze uvést chudou vdovu, o které vypráví evangelia: Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz. Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince. Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči. Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí.
Finanční hodnota není při posuzování hodnoty daru jediné a rozhodující kritérium. I chudé může charakterizovat neuvěřitelná štědrost. To, co darují, nemusí mít velkou či závratnou ekonomickou hodnotu, ale přesto se jedná o neocenitelný dar, který vypovídá o motivech jejich srdce. I přesto, že jejich dar by mohli vnější pozorovatelé označit jako zanedbatelný nebo laciný, jeho hodnota je nesmírná.
- Dárcovství orgánů
Americký lékař Joseph Murray provedl v roce 1954 první dlouhodobě úspěšnou transplantaci ledviny. V roce 1976 se jihoafrickému kardiochirurgovi Christianu Barnardovi podařila první transplantace srdce. Od těch dob se transplantace orgánů vyvinula ve významnou možnost, jak zachraňovat životy. Živý nebo zesnulý dárce daruje část (části) svého těla, aby příjemci daru umožnil žít nebo přispěl k výraznému zlepšení kvality jeho života. Česká legislativa počítá s tím, že orgány od zesnulých osob mohou být transplantovány v případě, že se proti tomu dárce za svého života nevyslovil. V současné době čeká na transplantaci orgánů v naší zemi necelá tisícovka pacientů.
Jak máme jako křesťané vyhodnocovat dárcovství orgánů? Odvoláváme se na Ježíšova slova: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele. Jestliže Ježíš připouští obětování života pro druhého člověka, neměli bychom zřejmě nic namítat ani proti obětování části lidského těla pro zachování života nebo výrazné zlepšení jeho kvality. Vnímáme-li tělo jako Boží dar, smíme pohlížet na dárcovství orgánů jako na oběť vykonanou pro dobro druhého. Dárcovství orgánů v jistém smyslu odráží jednání Ježíše, který celé své tělo, celý svůj život, daroval pro dobro lidstva.
V Ježíši Kristu, svém Synu, nám Bůh daroval největší, dokonalý dar, jaký si lze vůbec představit. Tato skutečnost vynikne, když si ji nasvětlíme pomocí kategorií daru, o kterých jsme před chvílí hovořili.
- Kristus, nebeský ženich, si zamiloval jsou pozemskou nevěstu – církev. Na kříži se pro ni zcela vydal a po svém vzkříšení ji nepřestává zahrnovat svou péčí, aby ji posvěcoval, očišťoval, činil slavnou, neposkvrněnou, bez jakýchkoli vad, svatou a bezúhonnou. V tom smíme vidět dar, který v sobě zahrnuje budoucí plnění.
- Ve večeři Páně smíme objevit obdarování skrze sdílený pokrm. Ve svaté večeři Páně se nás Kristus důvěrně dotýká a stává se naší součástí. Spolu s dary Kristova těla a jeho krve přijímáme všechna dobrodiní Kristova života i zástupné smrti.
- A konečně: Ježíšovo narození nese stopy křehkosti a zranitelnosti, která postrádající jakoukoli majestátnost, okázalost nebo výstřednost. Tím se dostáváme ke slovům, kterými jsme dnešní přemýšlení začínali: pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli.
