„Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.“

Čtvrtek 28.3.24   svátek má Soňa

Úvod Chci poslouchat Velikonoční proměny

Velikonoční proměny

Velikonoční proměny

Psychologie, konkrétně behaviorální neurověda, hovoří o tom, že se u člověka v průběhu vývoje vypěstovaly dva druhy reakcí, které mu pomáhají přežít v nebezpečných situacích. Jsou jimi útok nebo útěk. Jestliže se jedinec ocitne v situaci, kdy je ohrožen, jeho tělo reaguje tím, že uvolní adrenalin a další hormony, což způsobuje zvýšení srdcového tepu, dýchání a krevního tlaku. Pokud se jedinec rozhodne bojovat, jeho tělo zvýší sílu a vytrvalost, aby se mohl bránit proti útočníkovi. Pokud se rozhodne utéct, tělo zvýší rychlost a výdrž, aby mohl uniknout.

Jak reagovali Ježíšovi nejbližší na jeho smrt a zprávy o jeho vzkříšení? Nebyl to útok. Tak tedy útěk? Nasvědčovala by tomu zmínka z Janova evangelia, která lokalizuje výskyt Ježíšových učedníků krátce po Velikonocích u Tiberiadského jezera. To je téměř 130 km od Jeruzaléma. Zdá se, že zátěžovou situaci řešili návratem do míst, které znali. Vrátili se ke stejné práci, stejné vodě, stejným člunům, stejným sítím.

 

Možná byste si vzpomenuli na lidi, kteří chtěli v životě začít jinak a kvůli tomu se odstěhovali, anebo opustili ty, se kterými až do té doby žili. To do jisté míry lze. Mnohem těžší je utéct před sebou samým. Kamkoli bychom šli, tam na sebe narazíme.

Petr sice opustil Jeruzalém, ale nedokázal utéct od tří let učednictví, ani od událostí poslední večeře, Ježíšova zatčení, scenérie u ohniště, spojenou se zapřením, nedokázal vytěsnit zvuk kokrhajícího kohouta. Nebylo možné nechat za sebou Ježíšův kříž, prázdný hrob, uzamčenou místnost, která měla sloužit jako úkryt, ozvěnu pozdravu Pokoj vám.

 

Jdu lovit ryby. Toto banální sdělení apoštola Petra nám v celé jeho prozaičnosti předkládá evangelista Jan. Lovení ryb. Proč ne? Byla to činnost, kterou Petr znal. Věděl, jak na to. Ostatní se k němu, zdá se, bez váhání přidali.

My ovšem tušíme, že nejen Petrovi, ale pravděpodobně i dalším učedníkům ve skutečnosti nešlo o to, aby chytili nějakou tu rybu. Mnohem více si přáli ulovit odpovědi na otázky, které se jim zabydlely v hlavě.

Mohlo se jednat třeba o tyto: K čemu byly ty tři roky s Ježíšem? Kdo byl vlastně Nazaretský? Kde jsme teď? Kdo vlastně jsme? Co budeme dělat? Kam půjdeme? Co bude s námi? V temné noci lovili cestu, směr i cíl, kam v životě jít.  

 

Mám za to, že nebyli jediní, ani poslední. Odvažuji se tvrdit, že v tomto kostele je hned několik lidí, kteří tráví temné noci lovením odpovědí. Klademe si otázky, které se nápadně podobají otázkám Petra a dalších učedníků. Hledáme své místo v životě. Hledáme pochopení, vnitřní pokoj, snažíme si utřídit životní priority.

Lovy v temné noci se nejčastěji odehrávají v kontextu životních neúspěchů, ztrát, zármutku. Mnohdy jsme do nich vlákáni proti své vůli, například když čelíme důsledkům toho, co jsme udělali, anebo co jsme neudělali, případně co jsme ponechali nedokončené.

 

Učedníci lovili v temnotě, ale jejich sítě zůstávaly prázdné. Té noci neulovili nic. Temno, o kterém se evangelista zmiňuje, se zřejmě netýkalo jen noční oblohy. Temnota byla také v rybářích, kterým se přestalo dařit v tom, o čem si mysleli, že jsou dobří. Noc neúspěšného lovu ustoupila ve chvíli, kdy se na břehu objevil Ježíš. Ale učedníci nevěděli, že je to on. Tento kratičký dovětek by mohl do svého duchovního životopisu zařadit nejeden z nás. Je dobré si uvědomit, že životní neúspěchy a nezdary neznamenají, že se Bůh vzdálil, naopak, jeho přítomnost vnímáme mnohem citlivěji, když se stáváme poraženými v disciplíně, v níž jsme si obzvlášť věřili, a ještě na vlastním hřišti.

 

I přesto, že se Ježíš po svém vzkříšení s učedníky opakovaně setkal, trauma Velkého pátku je znovu a znovu dohánělo. Jejich návrat do známého prostředí, ke známé práci, je toho důkazem. Kdybychom si vypůjčili přirovnání evangelisty Jana, mohli bychom chování učedníků pospat jako lovení na nesprávné straně lodi. Sítě nočního rybolovu neobsahovaly nic, co by jejich životu poskytlo potravu nebo výživu.

Žádné ryby nemáte? říká Ježíš. V těch slovech slyšíme spíše konstatování než otázku. Prázdné sítě zrcadlily bezobsažné nitro učedníků. Proč ten neúspěch? Hoďte síť na pravou stranu lodi, zněla Ježíšova rada. Vyčerpaným rybářům mohla tato slova znít jako nepovedený vtip. Ale jaká další možnost se nabízela? Uposlechli. A nelitovali.

 

Přehodit síť na druhou stranu lodi je jistě mnohem jednodušší, než opustit zaběhané životní stereotypy a rozhodnout se pro něco nového. Lze této změně vyjít vstříc? Na tuto otázku nacházíme v našem oddíle odpověď. Je, stejně jako ty předchozí, zahalená do obrazných výpovědí, které se pokusíme rozšifrovat.

„To je Pán!“ Toto zvolání, které v Ukřižovaném rozpoznává Vzkříšeného, je příznačné pro Velikonoce. Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil si plášť – byl totiž svlečen – a brodil se k němu vodou. Proč nám evangelista Jan předkládá tento detail?

Nahota patrně odkazuje na situaci v ráji, kdy se první lidé, v důsledku svého selhání, před Bohem skrývali. Petr si je také vědom svého selhání, ale zároveň si je vědom, že Ježíš je jediný, kdo mu může odpustit. Brodí se k němu vodou, v čem mnozí spatřují obraz křtu, díky kterému člověk přijímá odpuštění a nový život.

 

Poté, co Petr vystoupil na břeh, uviděl ohniště. Tato scéna se mu patrně spojila s ohništěm na nádvoří veleknězova dvora, kde Ježíše zapřel. Ať už byly Petrovy asociace jakékoli, přerušilo je Ježíšovo pozvání: Pojď jíst! Poslední večeře Zeleného čtvrtku se díky Ježíšově vzkříšení proměnila v první povelikonoční snídani se Vzkříšeným.

Ohniště, které symbolizovalo zapření, se také proměnilo. Nyní na ně můžeme pohlížet jako na místo, které charakterizovalo přijetí a pozvání. Všechny plameny výčitek, spalující svědomí, ať už kvůli selhání nebo zradě, Ježíš nechal ve Velký pátek vyhasnout. Po svém vzkříšení zapálil zcela nový oheň. U něj připravuje místo nejen Petrovi a učedníkům, ale také každému z nás.

 

Zkusme si vše shrnout. Velikonoční proměnu nám evangelista Jan popisuje v detailech, plných náznaků a přirovnání. Ježíš se ukazuje v prázdných sítích, které se naplnily velkým množstvím ryb; ve tmě, která ustoupila světlu; v nahotě, která byla oblečena; v ohni zapření, který se stal ohněm přijetí a pozvání; v poslední večeři, která se stala první snídaní.

Ve 21. kapitole Janova evangelia jsou učedníci na břehu moře. Ačkoli se předtím už minimálně dvakrát setkali se vzkříšeným Ježíšem, zdá se, že zůstávali stále bezradní. Jako kdyby nevěděli, co si po Velikonocích počít. A protože je nic lepšího nenapadlo, šli na ryby.

S Ježíšem se znovu setkali tam, kde to vůbec nečekali – na břehu moře. Tato situace se opakuje znovu a znovu v našich životech. Když nevíme kudy kam, a proto se vracíme k tomu, co dobře známe, narazíme tam na Ježíše, který nás zve do své blízkosti, ke svému stolu. AMEN

Dále by se vám mohlo líbit...

Chci poslouchat

Hluboké nepochopení čeká na vysvětlení

Velký pátek a Velikonoční neděle korigují události Květné neděle

Chci poslouchat

Enormní zájem o ovladač našeho života trvá

Co znamená vzít vážně Kristovu vládu nad světem?

Chci poslouchat

Bude spasen, nebude spasen…?

Jak evangelista Jan charakterizuje víru v Ježíše?

“Přemýšlení o životě v překvapivých souvislostech.„